14.11.2018 - ZPRÁVY Z DOMOVA 4.

foto Dagmar Hájková

Tak jsem slíbil vám (i sobě), že zde budu každé úterý zveřejňovat své „Zprávy z domova“ a najednou začal nový týden a já jsem zvadl - po překvapení ze zájmu lidí o to, jak jsem reagoval na cenu, kterou dostal Jarek Nohavica v Moskvě. Tolik nezasloužené chvály, které se mi dostalo za můj kladný postoj k věci, ale i ty opovržlivé až hysterické odsudky, které se občas rovněž hnaly na mou hlavu, to mě nějak zaskočilo, že jsem se najednou nemohl na nic soustředit… Minulý týden ovšem nastaly i jiné situace a tak se vrátím k nim.

Co mě hodně potěšilo?

Hodně mě potěšil mail, který mi napsal bratr po té, co jsem mu věnoval CD z Radioservisu - Miroslav Horníček v Šemanovicích. Zde je:

„Bratře Ondřeji, muži spanilé mysli, ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal. Vzal jsem si na cestu do Budějic Horníčka v Šemánovicích. Konečně! Je to nádhera. Zaplať Bůh, že to nezapadlo. Bavil jsem se náramně a ocenil jsem Tvé moderování. Celé to CD nemá chybu. Díky, díky, díky. Tvůj neznámý ctitel Jiří Suchý, Praha 6.
P.S. Představ si, že ten můj blbec počítač nezná přídavné jméno spanilý, které jsem použil ve Tvém oslovení. Pořád mi ho podtrhuje jako neznámé. Kam ten svět spěje. Vrchol je, že třeba spanilomyslná slečno, akceptuje. Plivl jsem mu za to na displej.“

No řekněte – není to dobré doporučení, které zde mohu vytáhnout pro ty, kdo přemýšlejí jaký dárek komu dát o Vánocích pod stromeček?

Miroslav Horníček v Šemanovicích

Co mě překvapilo?

Když jsem se nedávno probíral svými starými kreslenými vtipy, které jsem publikoval v šedesátých letech (ještě před svým „myším obdobím“), překvapilo mě kolik jich bylo nadčasových tak, že mohou být platné i po více jak padesáti letech? Podívejte se na tyto tři z nich. Nemáte také pocit, že mohou zobrazovat současnost?

Lepší televizní program

můj první vtip v Dikobrazu 31.3.1966

Tudy

Co mě rozesmutnilo ?

Nečekaná smrt hudebního skladatele, kytaristy, kdysi redaktora hudebního vydavatelství Panton, Aleše Sigmunda. Začínal s brněnskou hudební skupinou Vulkán, stál u zrodu dua Martha a Tena Elefteriadu, spolupracoval se sourozenci Ulrychovými. Myslím, že se zapsal do pamětí lidí také podobně jako Jiří Malásek, který slavil velké úspěchy svými alby Romantický klavír či Nostalgický klavír. Sigmundova alba romantických orchestrálek s jeho osobitou sólovou kytarou - například Téměř léto či Kytarové vzpomínky – byla časem stejně tak populární. ?

Aleš a Martha.

Aleš byl můj kamarád. Podobně jako Hana Hegerová i on mi kdysi nabídl spolupráci a dokonce jsem byl jeden čas jeho hlavním textařem – napsali jsme spolu přibližně patnáct písniček, hlavně pro Marthu a Tenu Elefteriadu (Je to on, Vteřiny, Odpovědi na otázky, Pan Provázek pro štěstí), ale třeba také pro KTO, Pavla Sedláčka a další interprety. Aleš Sigmund byl seriózní a vše co slíbil, to platilo

Od konce osmdesátých let jsem s ním už v kontaktu nebyl a tak neumím jednoznačně odpovědět na dotaz, který už jsem také dostal: zda autonehodou při které zahynul, neřešil depresivní stavy, se kterými se prý léčil. Když jsme se poznali, bylo nám oběma třicet let. Tehdy jsem s ním zažil také chvíle, ve kterých jsem poznal i jeho citlivou duši… Takže – nevím. Vím jen, že na něj budu vzpomínat s vděčností! písniček, které jsme spolu napsali, vybírám na závěr tu, kterou jsme napsali pro KTO (Kamarády táborových ohňů) do soutěže Děčínská kotva. Žel, na You Tube jsem ji našel pouze v této „poslechové“ podobě
.KTO - Na Labi na Vltavě

Tak a to je vše. Nu a jestliže se příště opozdím, promiňte. Řekněme si, že do chmurnějších nálad nás, příslušníky starší generace, občas dostává podzim, ne?