02.11.2016 - Dvě dobré rady

JIŘÍ SUCHÝ …NIKOHO NEZABIJE

Titulní stránka

Už jsem o tom psal na Facebooku: Vím, že těch Jiřího nových knížek je v posledních letech nějak moc, ale tahle, kterou uspořádal Lukáš Berný, je opravdu skvělá! Pro mě je to pomalu jako četba detektivky, protože skoro žádné ty nové písňové texty neznám, a pokud jo, tak teprve při četbě objevuji některé slovní parádičky, které mi při poslechu v minulosti unikly. Mohu-li doporučit, doporučuji (bratr-nebratr)! A zde je anotace Nakladatelství Sanch:

… vychází nová kniha veršů Jiřího Suchého – první díl souboru jeho písňových textů napsaných v novém tisíciletí. Nese titul JIŘÍ SUCHÝ … NIKOHO NEZABIJE a přináší písňové texty z let 2001-2011. Většina z nich dosud zazněla jen z jeviště divadla Semafor a nebyla nikde jinde zveřejněna, některé mohou posluchači znát z dosud vydaných CD, ale ani ty dosud nebyly knižně publikovány. Pro ilustrace Jiří Suchý svolil použít dvacítku vlastních kreseb a grafik, z nichž také žádná dosud nebyla nikde publikována. První z nejméně dvou svazků, jejichž cílem je shrnout autorovu písňovou tvorbu v novém tisíciletí, což se, pochopte, do jednoho svazku nemůže vejít.

Nakladatelství Sanch

DAGMAR PAVLÍKOVÁ: ŠUMAVA

V říjnu jsem zahajoval v Radnicích výstavu fotografií Dagmar Pavlíkové v Múzické Kavárně a Restauraci LA BOEMA manželů Irvingových. Bylo to tam moc milé a já tam měl k autorce a k její tvorbě následující proslov:

Když jsem před léty napsal, že Dagmar Pavlíková fotografuje srdcem, dlouho jsem předtím uvažoval, jestli to tvrzení není hloupě patetické. Nakonec jsem to napsal, stejně tak, jako jsem si to napsal i tentokrát na úvod téhle své krátké promluvy. Dělat něco srdcem ovšem neznamená hned, že je tvůrce nějak výjimečný; k tomu srdci je třeba mít ještě talent. A jestliže je talent provázen skromností, pochybnostmi nad blížícím se výsledkem své práce a snahou dosáhnout maximální dokonalosti, s níž může být tvůrce jakžtakž spokojen, pak už je možné mluvit o tvůrci ve svém oboru výjimečném. Pro mě je Dagmar Pavlíková svými zasněnými fotografiemi krajin tvůrce výjimečný. Každý rok si uschovávám její krajinové novoročenky jako malá výtvarná díla.
Dagmar Pavlíková má ke všemu navíc ještě krásné lidské vlastnosti, které se z dnešního neveselého světa bohužel kvapně vytrácejí – je to vlídná dobrá duše. Nezažil jsem ji nikdy mrzutou, bez nálady, nevstřícnou, a pokud s ní spolupracuji, pokaždé slyším jen: Je to takhle dobré? Představoval sis to takhle? Podívej, tady jsem udělala pro jistotu další varianty, aby sis vybral, co se ti bude líbit nejvíc. Tím mě ovšem pokaždé dostává do rozpaků, protože si většinou vybrat neumím – všechno je podle mě dokonalé. Počítal jsem to a zjistil jsem, že se do dnešního dne podílela na obrazových přílohách mých osmi knížek. Dnes už vím, že budu-li mít možnost napsat knížky další – což je v rukou Osudu – v žádné z nich nebudou chybět fotografie od Dagmar Pavlíkové.
A tak přijměte mých pár slov o autorce téhle výstavy jako slova, kterými tu nejen její výstavu zahajuji, ale která jsou zároveň také projevem díku – pokud vím, zatím jsem jí neměl nikdy příležitost poděkovat na veřejnosti. Děkuji, Dagmarko!

Jestliže se zde k výstavě (která je navíc prodejní) vracím, tak proto, že je k vidění až do konce prosince tohoto roku a já ji všem, kdo se v blízkosti města Radnice, Náměstí Kašpara Šternberka 64 ocitnou, vřele doporučuji! Ostatně – podívejte se na pár fotografií z vernisáže a besedy, kterou jsem tam absolvoval, i na pár výtvarných děl Dagmar Pavlíkové…