Opakovaně si poslední dobou pouštím záznamy z koncertu, na který si v Paříži přizval tehdy sedmdesátiletý rocker, zpěvák a herec Johnny Hallyday, přezdívaný „francouzský Elvis Presley“, v současné době největší ženskou hvězdu francouzského šansonu, popu i jazzu, zpěvačku Zaz. Zvláště rokenrol v jejich podání, který s nimi zpívá celá koncertní hala, je úchvatný. A dostavuje se vzpomínka. Hledám své poznámky a články ze šedesátých let, konkrétně z roku 1966, kdy Johnny Hallyday koncertoval v Praze. Mládež nadšená – hudební kritici méně… Můj zážitek s Johnnym ovšem s jeho koncertem nesouvisel. Napsal jsem si jakousi „reportáž“ z jedné noci, kterou jsem nikdy nezveřejnil, až teď. Měl bych předeslat, že mi bylo dvacet let a jde tak zároveň o nahlédnutí do duše jednoho z tehdejších dvacátníků:
Johnny Hallyday a ZAZ
Pražská poetická vinárna Viola, si může do své kroniky návštěv napsat skutečně kuriózní záznam - po Aragonovi, Vozněsenském, Jevtušenkovi, Ginsbergovi, Biermannovi navštívil toto poezií posvěcené místo i král francouzského rokenrolu Johnny Hallyday. Nepřišel sem číst ani poslouchat poezii, ačkoliv by to bylo to nejoriginálnější, co by mohl pro svou reklamu udělat. Nepřišel si ani zpívat, dokonce nepřišel ani něco popít nebo pojíst. Otázka je - proč tedy vlastně chodil? Tím je však zbytečné se zabývat, poněvadž to patrně nevěděl ani on sám.
1.července 1966
Johnny Hallyday měl dva koncerty v Karlínském hudebním divadle. Po nich odjel. Zážitek jeho fanoušků byl tím dnem uzavřen; nikdo se dál nezajímal, kam odjel a nikdo tak také netušil, že by se v Praze mohl objevit ještě jednou.
4. července 1966
Poetická vinárna Viola, Praha, Národní třída.
22:00 hodin
Hosté sedí po programu u stolků. Není jich tu mnoho. Místnostmi se tiše line reprodukovaná hudba: cool jazz. Pár hostů přichází, pár odchází, normální provoz.
22:45 hodin
Do Violy přišla letuška, která měla přes den službu na ruzyňském letišti a přinesla tu zprávu: Z Košic přiletěl Johnny Hallyday do Prahy, odkud se bude vracet domů do Paříže. Místnostmi se nadále line reprodukovaná hudba, pár hostů přichází, pár hostů odchází, provoz je normální.
23:00 hodin
V kanceláři Violy zvoní telefon. Hallyday, který je touto dobou v Lucerna-baru, přijde prý do Violy. Místnostmi se line reprodukovaná hudba, pár hostů si vyměňuje významné pohledy, pár jich přichá¬zí, pár odchází, provoz je normální.
24.00 hodin
Významné pohledy se mění v pohledy unavené a zklamané. Mluví se málo, čeká se více. Po chvíli se Viola zaplňuje. Přicházejí skupinky lidí, sedají si na volná místa, rovněž v očekávání věcí příštích. Někdo v zákulisí malého podia zapíná mikrofon a zkouší hlasitost. Vinárna je po chvíli plná.
00:25 hodin
Konečně prý přichází. Není sám - jde s ním celá jeho skupina Blackburds v čele s jeho tehdejším švagrem Eddie Vartanem. Před Violou se zastavují u výkladní skříně a upravují se. Po té vstupuje Johnny s unylým výrazem do Violy jako první. Tady už je plno, u žádného stolu není místečka. Hallyday se svými hudebníky stojí uprostřed poetické vinárny a čeká, co bude. Provozář šel opatřit stůl. Návštěvníci Violy zůstávají sedět na svých místech, většinou se baví mezi sebou. Mám pocit, že je Johnny tímto přijetím zklamán, anebo je mu to všechno jedno, kdo ví. Na podiu se objevuje vinárenský stolek a židle. Johnny to vidí a kroutí hlavou: „Ne, chci sedět mezi lidmi.“ Stolek se tedy stěhuje z pódia dolů. Hosté se konečně usazují. Zapalují si cigarety. Muzikanti se baví mezi sebou - Johnny se po chvíli civění do neznáma začíná rozhlížet kolem sebe. Ve chvíli, kdy se pohledem zastavil u stolku, u kterého jsem náhodou seděl zrovna já, vybavila se mi zpráva, která vyšla několik dní předtím ve Večerní Praze. A ve mně byla pojednou malá dušička. Psalo se v ní:
„V noci z pátku na sobotu navštívil coctailbar krakovského hotelu Cracovia Johnny Hallyday. Polští hosté mu prokazovali sympatickou pozornost. Jeden z nich, inženýr S., objednal láhev šampaňského. Jenže Johnny chtěl vodku a hned si sám posloužil z podnosu číšníka. Pak bez příčiny přiskočil k uvedenému inženýrovi a uhasil svou cigaretu o jeho tvář. Po způsobu francouzských commandos s alžírskou praxí srazil svého hostitele k zemi, pak ho kopal a zfackoval jeho manželku…“
Mrkl jsem Hallydayovi do jeho liščích očí upřených na mě a - sklopil hlavu. Ani vám nevím proč. No, možná, že vím…
00:50 hodin
Někdo šel vypnout mikrofon, který byl ještě stále přichystaný za scénou, kdyby snad přece jen bylo Hallydayovi do zpěvu. Nebylo. Občas k němu někdo přišel, na něco se zeptal, dostal odpověď a odešel. Na židli vedle Johnnyho se posadil Charlie, černošský student z Mali, který právě ukončil studium na pražské matematicko-fyzikální fakultě. Charlie se začal s Johnnym bavit. Na prosbu několika kluků vstává od stolu klavírista ze skupiny Blackburds v křiklavě kostkovaném saku a odchází ke klavíru. Nechává si přinést popelník a pak začíná hrát pomalé blues. Hosté Violy tichnou a naslouchají jednomu z neočekávaných návštěvníků. Stůl Johnnyho Hallydaye je stále prázdný, nikdo si nic neobjednává, že by snad čekal Johnny nějaké šampaňské? Pianista dohrál. Nesmělý potlesk jej nutí se obrátit na židli a úsměvem poděkovat. Unaveně se obrací Johnny směrem odkud slyší svého kolegu hrát na klavír a zavolá na něj: „Boogie - woogie!“ Klavírista začne hrát boogie-woogie.
01:05 hodin
Skupinka Francouzů vstává od stolu, aniž by z něho za celou dobu své přítomnosti něco zkonzumovala. Pouze ubrus berou sebou a pak ho nechávají ležet na zemi. To snad ale nebyl úmysl, spíš náhoda. Velký Johnny odchází tak, jak přišel. Všichni návštěvníci Violy mu tleskají. Těžko říct proč. Někdo snad proto, že si myslel, že dojde konečně k tomu, co každý tak nějak očekával - že uslyší Johnnyho zpívat - někdo snad proto, že to byl ten slavný Johnny, kterého dosud jen slyšel v rozhlase, na deskách a nikdy jej nenapadlo, že by ho mohl vidět na vlastní oči živého.
01:15 hodin
Před Violou slavný Hallyday a členové jeho doprovodné skupiny osaměli. Národní třída byla úplně vylidněná. Noční ticho, unylé světlo pouličních lamp. Vlasatí hudebníci se jako šachové figurky rozestoupili po asfaltu Národní třídy a vyhlíželi nějaké taxi. Během pěti minut tudy projely tři taxíky. Prázdné. Taxikáři, když uviděli tolik vlasatých kluků, šlápli na plyn a nezabraly na ně ani francouzské výkřiky. Až teď. Konečně jeden zastavuje před Klášterní vinárnou. Král Johnny a jeho doprovod (vlastně jenom první část) nasedá a aniž by se sebekratším pohledem vrátil směrem k Viole, odjíždí do hotelu Internacionál - spát - aby mohl ráno pokračovat ve své cestě domů.
A tak se tedy v tichosti odehrála jedna událost. Událost významná svojí kuriózností, absurdní natolik, aby vyvolala přinejmenším na tváři úsměv. A pro samotného Johnnyho Hallydaye? Pro tuto nic netušící hvězdu to byl určitě jeden z mnoha zapomenutelných zážitků.
Tak si dneska říkám: Jak rád bych si tuhle noc zopakoval! A jak rád bych si tentokrát nechal od Johnnyho dát i jednu bezdůvodnou do nosu!
Ondřej Suchý, 6.prosince 2017
Johnny Hallyday a ZAZ
Moje první deska s Hallydayem vydaná v Jugoslávii
Hallyday
Hallyday
Johnny s manželkou, zpevačkou a herečkou Sylvií Vartan
Zpráva ČTK (6.12.2017): Ve věku 74 let dnes v noci zemřel francouzský zpěvák a herec Johnny Hallyday. Agentuře AFP to oznámila jeho manželka. Umělec, vlastním jménem Jean-Philippe Smet, se proslavil jako interpret rockové a popové hudby v celém frankofonním světě. Podlehl rakovině plic.
Home
site maps
contact