Proč nad hlavou hvězdy filmové? Protože moje pracovna v zahradním domku postaveném ve svahu kokořínského údolí je tak malá, že ke svému archivu knih, gramofonových desek, filmů, fotografií a novinových výstřižků musím lézt do druhé její části, po dřevěných skládacích schůdkách. A tam, když vyhlédnu z otevřeného okna, vidím pak nad hlavou navíc i ty hvězdy pravé, zářící na noční obloze. Pracuji totiž převážně v noci, kdy všichni mí blízcí spí a já si tak v tichu mohu vybavovat všechny krásné okamžiky, které jsem v životě prožil. Setkání s mnoha herci a zpěváky, mezi nimiž jsem se nejčastěji pohyboval, patří k mým vzpomínkám nejmilejším…
Hvězda mého života: ZAZ
Zaz s věnováním
Ve chvíli, kdy jsem zažil tuto francouzskou zpěvačku poprvé na vlastní oči a uši, nazval jsem si ji soukromě „zázrakem nad Seinou“. To, že o ní v seriálu o svých „hvězdách filmového nebe“ mohu psát, mi umožňuje skutečnost, že měl v našich kinech letos v únoru premiéru film „Bella a Sebastián“, v němž zpívá ústřední píseň.
Obal jedno z jejích tří dosud vydaných CD
Dívčí zjev Zaz, jejíž původní jméno je Isabelle Geffroy, klame – letos 1. května oslaví už 34. narozeniny. A ačkoliv se od dětství v Tours učila hrát na housle, klavír, kytaru a zpěv, proslavila se teprve až na prahu své třicítky. Svými písněmi, z nichž si některé sama složila, anebo opatřila textem ,okouzlila nejen Francii, ale dnes už pomalu celý svět.
Zaz na Mormartru
Za poslední tři roky vystupovala ve dvou desítkách zemí Evropy a Jižní Ameriky, v Rusku, Kanadě, Japonsku, na Islandu, svou nejslavnější písničku Je Veux (Chci) si zazpívala i na vrcholu Mont Blancu, kam vyšplhala se dvěma hudebníky a skupinkou svých obdivovatelů. Do Čech se letos vrací podruhé, opět na festival Colours of Ostrava, kde předloni svým živelným, radost šířícím projevem a úžasným hlasem zastínila nejednu ze známých pěveckých hvězd a stala se miláčkem publika.
Zaz je označována za novodobou Edith Piaf a i její cesta ke slávě byla podobně nesnadná. Začínala na pařížských ulicích, na Montmartru, také na vesnických zábavách, v klubech či malých kabaretech po celé Francii.
Písničkář Jiří Vondrák (vlevo, na návštěvě u legendárního zpěváka Gilberta Bécauda)
Na své osobní setkání s touto drobnou dívkou překypující energií vzpomíná dodnes náš písničkář a dokumentarista Jiří Vondrák. Popsal mi ho takto:
Z obalu prvního CD Zaz s autogramem
„Ví Bůh, že si nevzpomenu přesně, ale mohlo to být před nějakými čtyřmi, pěti léty, možná že ještě dříve. Točili jsme v Paříži záběry pro klip jedné brněnské herečky a zpěvačky. Točili jsme na břehu Sainy, před Notre Dame, před Operou a nebylo lze nenatočit pár záběrů na Montmartre a před Sacré Coeur. Všudypřítomný hluk, který umějí vyloudit jedině turisti kousek od slavného chrámu směrem k náměstíčku Place du Tertre rušily tóny akordeonu
a silného naléhavého dívčího hlasu. Napoprvé jsem ho jen zaregistroval, protože jsme byli plni chvatu a spěchu, ale když jsme dotočili a šli se konečně pokochat úžasným výhledem na Paříž zalitou kýčovitým sluncem, nedalo se
píseň nevnímat intenzívněji. A tak jsem namísto koukání na metropoli postával v půlkruhovém hloučku turistů a tleskal zpěvu drobné tmavovlásky. Z kompaktů, které měla rozložené u svých nohou a které prodávala za pár eur, jsem se dozvěděl jméno – Zaz... Když dozpívala, prohodil jsem s ní několik málo slov, které francouzsky ovládám. Byl jsem z ní nadšen a řekl jsem jí to... Byla půvabná a sakramentsky šarmantní. Pak mě produkční narychlo
odvolal k dalšímu natáčení, já odběhl a když jsem se asi za hodinu vrátil, už tam nebyla. A já si ani nestačil koupit to CD...”
Publikum obdivuje u Zaz nejen její přirozený půvab, živelnost, optimismus, její nezaměnitelný hlas, ale i její filosofii. V písni Je Veux (Chci) zpívá:
„Dejte mi pokoj v hotelu Ritz, nechci ho – šperky od Chanelu, nechci je – dejte mi limuzínu, co bych s ní dělala? – nabídněte mi personál, co bych s ním dělala? – sídlo v Neufchatel, nic není pro mě – nabídněte mi Eiffelovku – co já s ní?“ V refrénu pak vysvětluje a vybízí: „Já chci lásku, radost, dobrou náladu – vaše peníze ve mně štěstí neprobouzí – chci zemřít s rukou na srdci – pojďme společně objevit svobodu – zapomeňte na všechna svá
klišé – vítejte v mém skutečném světě!“
K textu téhle písně podala kdysi následující vysvětlení: „To, co v ní zpívám, bývá často špatně chápáno. Někteří lidé si myslí, že nechci žádné peníze. Ale samozřejmě, že jsou peníze důležité! Celý svět je potřebuje, také
já musím platit nájem a něco jíst. Ale peníze nejsou to, co mě žene vpřed. Už se mi stalo, že jsem vzdala zaměstnání, protože jsem nebyla šťastná. Tahle píseň vznikla v době, kdy jsem opustila jeden kabaret, kde jsem vydělávala slušné peníze. Měla jsem ale pocit, že jsem jen přenašeč hudby a to mě rozesmutňovalo. Všechno se jen opakovalo, neučila jsem se nic nového. A mým motorem je učit se. Mám nutkání se neustále
něco nového učit, poznávat se, cítit, že jsem něčeho dosáhla. Tenkrát jsem to místo opustila, aniž bych věděla, co budu dělat dál, jak budu platit nájem, ale řekla jsem si: Jestliže tu zůstaneš, umřeš. Budeš čím dál smutnější.
Když odejdeš a nebudeš mít žádné jistoty, budeš muset začít jiné věci. V té době jsem nenašla žádnou práci a ptala se sama sebe: Co přesně mám teď dělat? Úplně bez práce? A tak jsem šla na ulici, kde jsem za zády neměla
žádného šéfa. Jenom já byla ta, která určovala! Lidé, kteří mi chtěli dát trochu peněz, tak to udělali, jiní jen poslouchali. A to byla životní zkušenost. Pokud by mě dneska začalo nudit, že vydělávám víc peněz, zase bych utekla.
Mým motorem je a zůstane nutkání se stále něčemu novému učit…
Zaz při koncertě
V roce 2014 budu koncertovat v Latinské Americe, kterou mám ráda. V podstatě: hodně zemí, hodně snů. A snů, těch mám opravdu hodně. Chtěla bych navštívit také Tibet, ale to bude ještě nějakou dobu trvat. Především
však chci dál rozvíjet svou hudbu. Fantazie nemá hranice a já si umím představit ještě tolik projektů!“
Kreslený pozdrav Zaz od Ondřeje Suchého
Těším se na své letošní setkání se Zaz v Ostravě. V roce 2011 jsem jel se třemi jejími obdivovatelkami na její koncert do německého města Aalen – autem ze Šemanovic, na otočku tam a zpět, dohromady 920 kilometrů.
A byl to pro mě velký zážitek. Dnes už její písničky uslyšíte občas i v našich rádiích, dostanou se u nás i její tři dosud vydaná cédéčka a kdo chce (a prošel např. školou „Senioři k počítačům!“), tak ten může na You Tube
rozšířit miliony jejích ctitelů z celého světa při probírce množství písničkových klipů a záznamů jejích koncertů.
Přiznávám, že mně Zaz každý den „dobíjí baterky“. Jsem jí za to moc vděčný a přál bych všem, aby to, co svými písničkami dnešnímu světu nabízí, přijímali jako pomoc k obraně proti každodenním špatnostem a duševnímu smogu, o němž kdysi mluvil Jan Werich. Nu a na závěr zbývá už snad jen dodat, co že se skrývá za přezdívkou Zaz. Budete se divit, ale vůbec nic. „Zní mi jako Zorro,“ říká zpěvačka, „přišlo mi to prostě praktické a snadněji zapamatovatelné než jméno Isabelle.“
Home
site maps
contact