BREJCHA Bohumil (1919-1991)

Bohumil Brejcha

Publicista, kritik, režisér a scénárista dokumentárních filmů V letech 1963 - 1968 byl až do odchodu do exilu v roce 1968 vedoucím Filmového archivu Čs. filmového ústavu v Praze. Byl přítelem V+W a spoluorganizoval jejich pobyt ve Vídni v roce 1974.

Bohumila Brejchu jsem znal jen podle jména a nevěděl jsem o něm tou dobou prakticky nic, dokud jsem se ve Vídni neseznámil s jeho dcerou, filmařkou Zuzanou Brejchovou, která mi v jednom z prvních mailů napsala:

„Milý pane Suchý,
na facebooku jste psal, že připravujete knihu o Jiřím Voskovcovi. Nevím, jestli znáte kompletní záznam jejich rozhovorů z Vídně. Táta to tehdy zařizoval a celé to financoval pan Herbert Turnauer, rakouský průmyslník, který pocházel z Prahy a pokládal si za čest připravit oběma pánům hezké setkání. Chodili jsme s nimi každý den na večeři, V + W, jejich „společník“, pán s americkým občanstvím Jan Kubíček, táta, máma a já.

Se Zuzanou Brejchovou ve Vídni, kdy jsme spolu procházeli místy, kde v sedmdesátých letech spolu pobývali Jiří Voskovec a Jan Werich. Všechna jsou k vidění v již zmiňované knize PAN VOSKOVEC Z MANHATTANU. (Foto: Dagmar Pavlíková)

Jsem už poslední člověk, který u toho byl. Můj bratr Jiří jim potom v městském bytě pana Turnauera v Jauresgasse (pan Turnauer jinak bydlel ve vile na kraji Vídně) nainstaloval magnetofon a mikrofony, které oni trochu posunuli a proto je na první části nahrávek echo. V Česku existovala jedna kopie, kterou měl Werich, druhou měl Voskovec a táta měl malé kazety a od obou pánů svolení, že může po jejich smrti nahrávky zveřejnit, což ovšem odmítal. Jeden můj známý, slovenský režisér, který mi u jednoho filmu dělal kameru (jsem filmařka, točila jsem na Slovensku v rómské osadě Zehra), mi kazetky přehrál na DAT. Byla jsem ve spojení s vnučkou Zdeničkou (Werichova vnučka, které se jinak říkalo Fanča. Pozn.OS) a poslala jsem jí ty kazetky. Její manžel vše přehrál na několik CD a to je verze, kterou teď mám. Mluvila jsem s ní kdysi o uveřejnění – nelíbilo se mi, že se každý idiot o Wericha otíral - ale nějak se do toho neměla.

Voskovce a Wericha fotografoval Bohumil Brejcha

Nabyla jsem dojmu, že je to všechno pro ni uzavřená kapitola. Dojemné bylo, jak pan Voskovec panu Werichovi nahrával, jak ho šetřil, a ze všeho bylo vidět, jak se ti dva mají rádi. Bylo to vzácné přátelství. Nedivili jsme se, když pan Voskovec o moc nepřežil. Měla jsem to štěstí, že jsem oba pány poznala osobně…“

„Táta na fotce se Simone Signoret . Snímek je z časopisu Kino, ročník 1957. Signoret byla v Praze na návštěvě v Loutkovém filmu, kde táta tehdy spolupracoval s Jiřím Trnkou a tak ji zde provázel.““

Zuzana Brejchová se „potatila“ a stala se v Rakousku žijící českou filmařkou – dokumentaristkou, scenáristkou, režisérkou a střihačkou. Sympatická mi byla lo i toto její sdělení: Jsem zakládající člen autorské společnosti filmařů VDFS; byl to tady boj o naše práva s filmovými producenty, uznávání práv je důležitá věc. A štve mě stejně, že si dnes každý po svém cituje Wericha (anebo co se mu vkládá do úst) jako důkaz že oni mají pravdu.“

Tolik o Zuzaně Brejchové a o jejím otci Bohumilu Brejchovi.
Oba velkou měrou přispěli do mého podílu v knížce
PAN VOSKOVEC Z MANHATTANU, kterou jsme napsali spolu s bratrem Jiřím a kterou vydává v roce 2016 v nakladatelství Ikar.

Rád bych, aby tento skromný medailonek Bohumila Brejchy připomněl nejen jeho zásluhy na vídeňských setkáních pánů Voskovce a Wericha, ale aby zde byla poprvé souhrnně uvedena i díla, na nichž se podílel v různých filmových profesích, i to dohledatelné z jeho publikační činnosti. Osobnost, jakou Bohumil Brejcha byl, si to plně zaslouží!

• 1948 – Postel o 5 HP aneb Probuzení na ulici (reklamní groteska) (zást.vedoucího výroby)
• 1949 – Problém (ved.výroby)
• 1950 – Král Lávra (loutkový) (scénář)
• 1952 – Velké dobrodružství (as.režie)
• 1953 – Kolotoč humoru (režie)
• 1954 - Mistrovství světa v házené (dokument)
• 1955 – Mladé dny (dokument) (produkce)
• 1955 – Mistři zimních sportů (dokument) (scénář, spolupráce na režii)
• 1955 – Spartakiáda (dokument) (režie)
• 1955 – Dobrodružství na Zlaté zátoce (as.režie)
• 1958 – Půlhodinka s Ferencem (scénář, komentář, režie)
• 1958 – Saša Rašilov (scénář, komentář, režie)
• 1958 – Vlasta Burian (scénář, komentář, režie)
• 1959 – Jaroslav Marvan (scénář, komentář, režie)
• 1959 – Konec cesty (as.režie, spoluator scénáře)
• 1961 - Baron Prášil (využití trikové techniky)
• 1964 – Dobrodruh (animovaný) (režie)
• 1964 – Bláznova kronika (pomocný režisér)
• 1965 – Zlatá reneta (pomocný režisér)
• 1966 - Ukradená vzducholoď (využití trikové techniky)

• Širokoúhlý film a stereofonní záznam zvuku ve světové kinematografii. Československý státní film, Praha 1956
• Loutkový film ze Zlína. Filmové noviny, roč. 1, 31. 5. 1947, č. 22, s. 5
• Perspektivy loutkového filmu. Kino, roč. 2, 21.11. 1947, s. 927.
• Loutkový film - Skutečné dílo. Filmové noviny, roč. 1, březen 1947, č. 10, s. 1. (Recenze na film „Betlém“ režiséra Jiřího Trnky.)
• Bratři v triku mezi loutkami. Filmové noviny, roč.1, 3.5. 1947, č. 18, s. 4.