CORTÉS, Rudolf (1921 - 1986)

Rudolf Cortés

"Myslím, že by mu v padesátých letech mohly ten jeho krásný prozívnutý baryton závidět i mnohé tehdejší světové hvězdy!" říká Karel Gott.

Záznamy v deníku Rudolfa Cortése od roku 1940 až do roku 1972, kdy se u něho začala projevovat zákeřná nemoc, svědčí o tom, jak klopotná byla jeho cesta k úspěchům a jak nebylo jednoduché udržet si přízeň posluchačů v době, kdy se v populární hudbě draly na povrch nové módní trendy. Narodil se v Plzni 15. března 1921 a jmenoval se původně Rudolf Kraisinger, stejně jako jeho otec, plzeňský bednář, který si z Uruguaye, kde pomáhal zařizovat pivovar, přivezl půvabnou manželku se španělskými rysy a krásným jménem - Mercedes Cortés. Pět let po narození Rudolfa však otec umírá a vdova Mercedes je bez prostředků. Nakonec dává syna do sirotčince. Tam Rudolf vyrůstal do osmnácti let. Vyučil se kožešníkem, ale snil o kariéře tanečníka. Z prvních vydělaných peněz si ušetřil na hodiny v taneční škole prof. Aubrechtové. Ta si všimla, jak mimořádný má hlas, a doporučila mu, aby se zpěvu věnoval. V té době už se třemi vrstevníky zpíval trampské písně. Dali si název Zlatá hvězda a sbírali úspěchy na soutěžích. V pěveckém sboru Smetana se Cortés setkává s profesorem Dragem Vitičem, který ho začíná učit zpěvu zadarmo. V roce 1941 se stává zpěvákem orchestru Metropolitan a přijímá nabídku z jazzového orchestru, který vedl Emil Ludvík. Nadále působí ve Zlaté hvězdě a věnuje se i klasice - ve svém repertoáru má Schubertovo Zastaveníčko, árie Escamilla z Carmen a Vladislava z Dalibora. Když v roce 1942 dostává předvolání na pracovní úřad, hledá stálé angažmá. V Moravské Ostravě se stává členem sboru německé opery. Stýská se mu však po taneční hudbě. V dubnu 1943 se objevuje v Ostravě na plakátech nové jméno zpěváka tanečního orchestru Karla Karpiera - Rudolf Cortés. Pro operu Kraisinger, pro taneční kavárnu Cortés. Exoticky znějící jméno Cortés, vyvolává dohady a inspiruje k vymýšlení řady fám. Ta nejkrutější se objevila v roce 1990, kdy byl již nežijící zpěvák nařčen ze spolupráce s gestapem a z toho, že si své příjmení zvolil po šéfovi jednoho z ostravských oddělení gestapa, Josephu Cortesovi! Trvalo řadu let, než Cortésova dcera Dáša dosáhla toho, aby jméno jejího otce bylo očištěno. Když se po válce vrátil z USA Jan Werich a na čas i Jiří Voskovec, začali v roce 1947 připravovat uvedení prvního muzikálu na české scéně - Divotvorný hrnec. Chyběl jim představitel Woodyho a Karel Vlach upozornil na Rudolfa Cortése. Ten po krátkém poválečném angažmá ve sboru opery Divadla 5. května, pak v orchestru Ladislava Habarta a po vojenské službě v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého působil v Pěveckém sboru Čs. rozhlasu. Roli Woodyho nakonec získal. Premiéra Divotvorného hrnce byla v březnu 1948 a byla přijata veřejností s nadšením. Werichův Čochtan, Cortésův Woody, Káča Soni Červené i Belinda Ljuby Hermanové, to byly hvězdy představení. Triumfální rozjezd byl však záhy potlačen změnou politického režimu. Nastaly roky zákazů a nejistoty, které se týkaly i orchestru Karla Vlacha, jehož kmenovým zpěvákem se Cortés stal. Zázemí našli na začátku 50. let v divadelním angažmá, nejprve v Divadle hlavního města Prahy v Karlíně, o pár let později v Divadle estrády a satiry (pozdějším Divadle ABC). Zde čekal Cortése další mimořádný úspěch - hlavní role ve hře Limonádový Joe! V druhé polovině 50. let byly Cortésovy písně hity, Cortés natáčí gramofonové desky, je ho plné rádio, s Vlachovým orchestrem vyjíždí i do zahraničí, na přelomu 50. a 60. let dostává příležitosti i ve filmu

Ve Filmu Hvězda jede na Jih

(Hvězda jede na jih, Hlavní výhra, Transport z ráje, Kdyby tisíc klarinetů).

s Valentinou Thielovou ve filmu Hlavní výhra

Má i svou vlastní doprovodnou skupinu. V průběhu 60. let vystupuje často v NDR, v Rakousku, Polsku a SSSR. Vrací se na divadelní scénu, tentokrát do Hudebního divadla v Nuslích, kde dostává roli v muzikálu Trampoty profesora Prilta (1964) a později hlavní roli v muzikálu Muž jménem La Mancha (1968). Přichází 21. srpen. Dostavují se první příznaky Alzheimerovy nemoci. Naposled se Cortés objevil před kamerou ve filmu Romance za korunu (1975), ale nemoc postupovala. Zpěvákova cesta skončila v domově důchodců v Krásné Lípě u Rumburku. Zde 12. prosince 1986 po čtyřletém pobytu zemřel. Bylo mu teprve 65 let.

(3 - 2008)