Na dobové pohlednici Pressfoto z roku 1964 je orchestr Slávy Kunsta hrající tehdy v tomto obsazení: S.Kunst (harmonika-ionika), K.Pilar (altsax.), J.Štrudl (tenorsax), J.Sládek (klavír), Z.Svatoš (contrb.) a Z.Nejedlý (bicí).
Sláva (Miroslav) Kunst - pianista, akordeonista, skladatel (někdy používal pseudonym Miroslav Vacuška), aranžér, kapelník, hudební dramaturg, redaktor a producent. Jako kapelník začínal v padesátých letech, doprovázel zpěváka Rudolfa Cortése, později působil v pražském divadélku Paravan (v létech 1962 až 1965), věnoval se zájezdové činnosti a nahrál celou řadu instrumentálních skladeb. Na první pohled působil svou vážnou tváří s brýlemi jako pan profesor matematiky. Neměl jsem bohužel příležitost poznat se s ním blíže, tu však měla moje kamarádka, zpěvačka Dáša Cortésová, která mi o orchestru Slávy Kunsta kdysi napsala:
"Když můj otec odešel od orchestru Karla Vlacha, utvořil si vlastní skupinu, pro kterou psal komponované pořady Jaromír Vomáčka. V této partě měl jednu z nejdůležitějších funkcí orchestr. Jedním z orchestrů, s kterými táta jezdil a vystupoval, byl orchestr Slávy Kunsta.
Sláva Kunst byl nejen kapelník, ale i výborný harmonikář, varhaník a také hudební skladatel. Hrál v divadélku Paravan, nahrával gramofonové desky, točil televizní programy a několik let byl dramaturgem Supraphonu.
V jednom živém televizním vysílání populárního soutěžního programu vysílaného z Klicperova divadla, za doprovodu orchestru Slávy Kunsta, se stala nepříjemná věc. JUDr. Jan Pixa dal televizním divákům soutěžní otázku: "Teď vám bubeník Václav Rezek zahraje sólo na malý buben a vy musíte uhodnout, kolik to bylo úderů. Až vám dám pokyn, můžete začít telefonovat do našeho studia. Komu se podaří zavolat jako prvnímu, vyhrává hlavní cenu."
Václav Rezek své sólo dvakrát zopakoval a potom doktor Pixa řekl: "Pozor, připravte se, teď!" (Musím podotknout, že v té době nebyly mobilní telefony.) Všichni s napětím očekávali první zvonění a ono nic. Tak se pokračovalo v zábavném programu a ono pořád nic. Pak přišla zpráva z režie, že ten nápor volajících diváků nevydržela telefonní ústředna a vyhořela. Vyšetřovala to i kriminálka. Byla dávána vina Čs. televizi, že si předem neověřila technické možnosti. No prostě byl to "malý" průšvih. Dlouho se na to vzpomínalo! Kolegové, když se potkali s orchestrem Slávy Kunsta, tak už z dálky volali: " Bylo těch ran pětatřicet, ale nebylo kam zavolat!"
V roce 1966 otec založil divadélko Matafor - malé taneční formy. V pasáži Alfa bylo divadélko Semafor a my jsme chtěli naproti tomu mít divadlo, založené na písničkách choreograficky zpracovaných s baletem, proto Matafor. Pracoval s námi sólista a choreograf Laterny Magiky Václav Štádler, herec Karel Hábl, šansoniérka Jiřina Bergerová, Luminiscenční divadlo Františka Tvrdka, balet, já s tátou a orchestr Slávy Kunsta. Byli jsme vlastně první soubor, který začal zkoušet v praxi naše české mikroporty. Byla to pro nás velká úleva, že jsme při zpívání a tančení již nemuseli dávat pozor na šňůry od mikrofonů.
Orchestr Slávy Kunsta nás nejen všechny doprovázel, ale zúčastňoval se i některých výstupů na jevišti. Snažili jsme se udělat program jak pro naše lidi, tak pro zahraniční hosty. Svépomocí jsme upravili sál i hlediště. Shodou okolností náš Matafor sídlil tam, kde je dnešní Semafor. Bohužel, tehdy Dejvice byly na okraji kulturního dění, včetně dopravy, vše se prakticky odehrávalo okolo Václavského náměstí a jezdit za zábavou až do Dejvic nebylo zvykem, takže existence divadla po roce skončila. Mimo jiné naše představení navštívila kulturní delegace z Moskvy. Moc se jim program líbil a my jsme odjeli vystupovat nejprve na státní svátky do Mongolska a při cestě zpět jsme absolvovali dvouměsíční zájezd po bývalém SSSR. Bylo to pěkné turné a musím neskromně říci, že všude byl velký úspěch. Na poslední chvíli ze zdravotních důvodů musel ovšem samotného Slávu Kunsta zastoupit jeho kolega z rozhlasu, Mlhoš Kavka"
Home
site maps
contact