MRÁZEK-HOŘICKÝ, Joža/Josef (1906 - 1984)

Josef Mrázek - Hořický

28. března roku 1906 se v Hořicích v Podkrkonoší narodil model, veršotepec, recitátor a malíř naivista Joža Mrázek. "Slavný model umělec", "král modelů" nebo též "modelissimus", to jsou tři z titulů jimiž se tato osobnost sochařských a malířských ateliérů honosila. Když v roce 1969 vystavoval své obrazy v pražské Nové síni společně s akademickým malířem (ale rovněž spisovatelem, hercem a tak trochu recesistou, na kterého zavzpomínám zase někdy jindy) Daliborem Pokorným, úvodní slovo na vernisáži této výstavy měl dokonce i pan profesor František Dvořák!

Model-umělec Joža Mrázek-Hořický býval i oficielně zařazován do společenství insitních básníků. Jeho verše byly tištěny ve sbornících Bosé nožky nebo Kupte štěstí v bazaru, vyšla mu i samostatná sbírka Louskáček básní Joži Mrázka-Hořického. A jestliže jsem se zmínil o tom, že jeho verše se dostaly i do knih, nemohu opomenout, že jednu z jeho básní zhudebnil a nazpíval dokonce také Ivan Mládek. Píseň má název Krychle - pamatujete si ji?

Pro ty z vás, kterým jméno Joža Mrázek-Hořický nic neříká, jsem vybral z jeho tvorby pár roztomilých textů; snad vás pobaví stejně tak, jako jimi autor bavil mnoho svých fanoušků z řad našich známých umělců - Rudolfa Křesťana, Bolka Polívku, Zdeňka Rytíře, Jeňýka Pacáka.

"Podepsán je navždycky, Joža Mrázek-Hořický" To byla věta, kterou psal nejčastěji, byl-li někým požádán o autogram. Jožu Mrázka-Hořického měli rádi také filmaři, proto se jako epizodista objevil i v několika českých filmech (např. Matěji, proč tě holky nechtějí?, Srub). Snímek, na kterém dělá Joža "holubičku", je z filmu Jaroslava Papouška, Nejkrásnější věk.

Z textů Joži Mrázka-Hořického:
"ZDE V TOMTO DOMĚ se narodil 28. března ve středu 1906 slavný model umělec Joža Mrázek-Hořický. syn chudých rodičů. Otec dělník pokrývač. Matka tovární dělnice tkadlena. Jeho dětství nebylo nijak utěšené. Poměry v rodině byly takové, že už v 11 letech věku jeho se musel tahat z nádraží se zavazadly aby mohli být živi. Hlad byl zmírněn ale byl stále! Neboť Otec byl víc pro sebe a na rodinu pamatoval málo. Do svých 23 let se všelijak těžce životem probíjel. Do 10 let byl velmi sláb tak že nemoh pomýšlet na nějaké učení řemesla neboť tehdy páni mistři učedníky dřeli! Tak už v 10 letech šel do zemědělství. Jen že tehdejší hospodářství necítili se služebníkem jako s člověkem až na nějaké výjimky. Tak že si prodělal 3 roky drsného života. Potom se vyučil tkalcem avšak nemohl to dělat nebo by onemocněl na tuberkulósu. Na zákaz lékaře se tomu muselo předejít. Byl přijat jako přidavač k zedníkům. To bylo na vzduchu tak to mohl dobře vykonávat k velké spokojenosti zaměstnavatele. Byl to za prvé stavitel Jirásek a potom Všetečka v Hořicích. Když mu bylo 20 let protože nebylo již u stavby práce odejel v roce 1926 s cirkusem a pobyl u něho 3 měsíce. V Jablonci n./N. naskytla se mu práce u stavebního průmyslu tak tam nastoupil. Když se budova dostavěla přešel k dlaždičům. Potom když už v Jablonci mrzlo jel do Mladé Boleslavi a přihlásil se opět k dlaždičům. Když potom i v Mladé Boleslavi mrzlo příjmu! místo čeledína v jednom statku ve Strašnově. Hospodář byl mladý a čeládce přál což byl vzácný případ. Avšak přesto na jaře odešel do Prahy, neboť to byla jeho dávná touha. To bylo v r. 1927. Nastoupil práci na výstavbě Spořilova města. Tam zažil to že když se šlo pro výplatu tu se dělníkům hrozilo zbraněmi. Po 4 týdnech raději odešel a přijal místo kočího u mlékaře. Potom po 4 měsících přešel do Libuše k výkrmu hus. Tam onemocněl katarem žaludku a strávil 2 měs. v nemocnici. Když se uzdravil přihlásil se opět ke stavebnímu průmyslu a setrval u něho do konce roku 1928. Začátkem roku 1929 když už nebyla stavební konjunktura přihlásil se v Akademii výtvarných umění avšak byl doporučen do Uprum neboť tehdy v AVU nic nebylo. V Umprum byl přijat a působil tam nepřetržitě 2 roky, to jest 1929-1930 celodenně. Až potom ku konci 1930 byl přijat i v AVU. Potom střídavě v AVU Uprum a též u soukromejch výtv. umělců byl činný a je dosud jako spolutvůrce mnoha postav nejvýznamnějších a nejslavnějších děl v oboru sochařském, malířském, grafickém a ilustračním. Konečně našel správný cíl svého života. Již od svého raného dětství, vstřebával do sebe výtvarné umění, neboť Hořice je město soch a bylo mu stále hledět na sochy kamkoliv vkročil. V roce 1925 - 1926 začal stát modelem v sochařské škole v Hořicích u prof. Kociána a prof. Suchomela. To bylo přes zimu půl roku. Tam si umínil že by se mohl stát skutečným modelem umělcem, musí poznat různé práce ve stavebnictví a pokud možno i v jiných oborech a všímat si kolem sebe všeho! Když potom skončil v Hořicích vykročil provádět co si umínil. Tak poznal život ve všech podobách. Vyzbrojen takto, začal svoji vzestupnou dráhu modela umělce..."

POSMRTNÁ VZPOMÍNKA
NA ZEMŘELÉHO BOHÉMA
Žil, byl, umřel, není.

Umřel nám náš Bohém,
jenž byl mnoha vzorem.

Já sám jsem jej vídával,
když v podloubí a v pasážích
kýče svoje prodával.

Prodával je za dost korun,
a měl při tom velký rozum.

Lidé jako slepí,
hned se na něj lepí,
a ihned bystře osloví ho, Mistře!

A on v pravdě bez ohledů,
dělal podle pohledů.

Mastil lidem do noty
krajiny a portréty.

Dělal aktů nahotu,
ale žádnou hodnotu.

Škoda, škoda, Bohéma,
říkal o sobě, že je půl Rembranta
a půl Rodina.

Proto volám na každého z Vás!
Hleďte sobě více Umění krás.

A nyní pro výtvarníky:
Kýče nikdy nedělejte,
toho se vždy vystříhejte!
A heslo dneška?
Ať ho žádný nezmešká.
Nežli dělat kýče,
chop se raděj rýče!

(3 - 2008)