hlavicka
  
Nový web : Ondrej-suchy.cz

DÍTĚ Zdeněk (1920 - 2001)


Zdeněk Dítě (1920 - 2001)
Zdeněk Dítě (1920 - 2001)
Zdeněk Dítě (1920 - 2001)

Poznal jsem ho jako zábavného vypravěče. Když jsme se v roce 1987 poprvé setkali, působil na mě jako usměvavý pohodář a tak, když jsem ho pak uviděl koncem devadesátých let na Nově, v reportáži Stanislava Motla, nevěřil jsem svým očím - byl to docela jiný člověk. Žil tehdy v malém pražském bytě na Smíchově, kam jsem mu také psal, že bych jej rád pozval do svého rozhlasového Nostalgického muzea zábavy. Vrátil se mi od něj lístek, psaný už ale patrně jeho pečovatelkou: "Vážený pane Suchý, bohužel zdravotní stav pana Dítěte již nedovoluje jakékoliv rozhovory ani natáčení. Děkujeme za Váš zájem." Bylo mi z té zprávy smutno. Po čase jsem se dočetl v novinách, že 11. prosince 2001, krátce po jednaosmdesátých narozeninách, zemřel v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Kralupech nad Vltavou. Po smrti své manželky se stáhl z veřejného života, navíc začal trpět Alzheimerovou chorobou. . .

Zdeněk Dítě byl populární filmovou hvězdou ve druhé polovině čtyřicátých let a v letech padesátých. K filmové slávě ho přivedl režisér Martin Frič, který jej obsadil do filmů Prstýnek, Polibek ze stadionu a především do parodie Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, ve které ztělesňoval ušlechtilého houslistu Pavla Sedloně. Dalšími Dítětovými úspěchy byly například postavy, které ztělesnil ve filmech Divotvorný klobouk nebo Byl jednou jeden král. Zahrál si celkem v padesáti filmech. Jeho ostatky byly v dubnu roku 2002 uloženy do hrobu Nadace Život umělce na Vyšehradě, kde dnes odpočívá například vedle Vlasty Fabianové a Ljuby Hermanové.

Zdeňka Dítěte si uchovám v paměti takového, jakého jsem ho zažil několik dní v Ostravě, když jsme natáčeli Kavárničku dříve narozených. Tehdy tam, v květnu 1987, usedli u jednoho stolu naproti sobě matka se synem - tedy filmová matka s filmovým synem: Vlasta Fabianová a Zdeněk Dítě. "Mamá!" oslovil vroucně pan Dítě paní Fabianovou, která mu láskyplně odpověděla: "Synu..." A Zdeněk Dítě začal vzpomínat na film Prstýnek z roku 1945.

Zdeněk Dítě ve filmu Prstýnek
Zdeněk Dítě ve filmu Prstýnek
Zdeněk Dítě ve filmu Prstýnek

"Prstýnek! Kdeže loňské sněhy jsou... Ve scénáři bylo, že mladý Robert je divoký milovník střílení a rychlých jízd na koni. Přirozeně, že rekvizitáři, ti chlapci poctiví, skutečně přivedli na plac závodního koně z Chuchle, sice ne moc mladého, jak se říká - mimo květ mládí, anebo mládí daleko a do buřtů taky. Koníček po mně pořád loupal okem, protože oni koníčci moc dobře poznají, co je kdo za jezdce, já se na něj vytřeštěně díval, bylo horko, sedaly na něj mouchy, na mě ostatně taky jak jsem byl zpocenej, a tak mě vysadili nahoru. První co bylo, že jsem se zeptal, kde se lze držet. Ukázali mi takové držátko, kterého jsem se chytil a teď už jsem jenom vyděšeně čekal co bude, poněvadž jsem samozřejmě do té doby nikdy v životě na žádném koni neseděl. A pak to nastalo. Dodnes to vidím - otevřela se železná, čelná vrata, kůň nasál vzduch, zavzpomínal na mládí a vyrazil šíleným tempem. Byla tam krásná alej a já jsem viděl jenom ty stromy, jak se okolo mne mihají. Nikdy jsem nevěřil, že těsně před smrtí člověku proletí hlavou takový ten film -od malých dětských botiček, přes mládí, přes první erotické zážitky, až do té chvíle než zesnete. Takový film mi skutečně prolétl hlavou a já pak už jen čekal, kdy sletím s toho koně a hlavou narazím na nějaký ten strom. Přitom jsem si v duchu říkal: Tak vidíš, pitomče. První krásná velká role a ty takhle potupně skončíš!

Ale přišel zázrak. Musel přijít zázrak! Ta alej byla dlouhá asi tak osm set metrů a pak končila. Šla cesta vlevo, šla cesta vpravo. Kůň se zastavil, nikdo mu nedal pokyn, a tak koukal vlevo, vpravo. Toho jsem využil a začal jsem ho hladit po krku a říkat mu: Hodný koníček, hodný koníček..., přitom jsem pomalu vysoukal nohy ze třmenů a šup, už jsem byl dole! Chytil jsem ho za to kožené ohubí, nebo jak se tomu říká, a šli jsme pak snad půl hodiny nazpět do Veltrus, na to nádvoříčko, odkud jsme vyrazili. Tam mě opět na toho koně vysadili, jenomže to už jsem zavolal produkci a povídám: Tady musí být minimálně tři řady lidí, kteří se budou držet za ruce a nepustí toho koně se mnou z brány ven! Produkce zařídila, co jsem žádal, kůň se mnou udělal dva kroky - lid se rozestoupil, brána se otevřela a kůň se mnou uháněl oranicí, polem, lesem, alejí, přeletěl všechno a dospěl se mnou až k tomu potoku, kde jsem měl první setkání se svou jmenovkyní Janou Dítětovou. Když to přátelé v kině viděli, říkali mi: Prosím tě, jak ty jezdíš - to je neuvěřitelné! Přirozeně, já tehdy udělal dva kroky a pak to za mě jel profesionální žokej, ovšem já jsem se svou vrozenou skromností všem tvrdil: Viděli jste to? Inu - kdo umí, umí!"

Zdeněk Dítě ve filmu Pytlákova schovanka
Zdeněk Dítě ve filmu Pytlákova schovanka
Zdeněk Dítě ve filmu Pytlákova schovanka

Druhý film o němž se pan Dítě rozpovídal byla Pytlákova schovanka . . .

"Moje životní filmová role mě ovšem tehdy teprve čekala! Byl to Pavel Sedloň. Pytlákova schovanka. Parodie. Ono se to lehce řekne, ale jak se hraje taková parodie? A tak tehdy došlo k nevídané, jedinečné situaci, kdy herci žádali na barrandovské produkci, aby je bez nároku na honorář vozila do ateliérů podívat se, jak ten Martin Frič tu parodii vlastně vyrábí. Nu a tam jsme byli svědky toho, že nikdo žádnou parodii nehrál, že všichni hráli smrtelně vážně a pouze situace z toho nakonec dělaly parodii. Příklad: Oldřich Nový a Hana Vítová sedí v jedoucím vlaku, v kupé, a mají spolu milostný rozhovor. Hráli ho opravdu vážně. Jenomže mezi nimi byl koš ve kterém seděla husa a Oldřich Nový tu husu po celou dobu hladil po hlavě. Lidi v kinech řvali smíchy. Ovšem jenom polovina, druhá půlka je okřikovala a pohoršené se divila, čemu se smějí, vždyť je to přece úplně normální. A Pavel Sedloň? Byl to Martin Frič, kdo přišel s tím, že bych měl dostat takový příčesek á la Kubelík. Potom mě dlouho zkoumal a nakonec dal rozkaz: Oholit obočí! Tak mi oholili obočí a skutečně, ty moje oči dostaly tak nepředstavitelně pitomý výraz, že kolegyně Jarmila Smejkalová, která tam hrála a měla v jednu chvíli říct: Pavle, vy máte tak věrné oči, ještě dlouho po záběru řvala smíchy. Krom toho jsem ještě sám přišel navíc s něčím, co jsem znal z divadla: Sroluje se do ruličky kus papírové vaty, vloží se do úst před dolní přední zuby, ta vata vám přilne z druhé strany ke rtu, takže můžete mluvit, můžete zpívat, můžete hrát na housle a výsledek - maska Pavla Sedloně jak má být - je dokonalý."

Zdeněk Dítě si tenkrát sebou do Ostravy přivezl i několik fotografií z dětství. Když jsme dotočili, přišel za mnou a povídá: "Tu máte, třeba je někdy ještě využijete. Já už sotva."

Měl pravdu, tady je jedna z nich . .

Zdeněk Dítě jako dítě
Zdeněk Dítě jako dítě
Zdeněk Dítě jako dítě
   

*

* Kdo jsou ZNÁMÍ-NEZNÁMÍ ?

A

Allanovy sestry

B

BAAROVÁ Lída
BEK Josef
BENEŠ Svatopluk
BERÁNKOVÁ Jarmila
BOBEK Pavel
BREJCHA Bohumil
BREJCHOVÁ Hana
BURIAN JIŘÍ
BURIANOVÁ Zuzana
BUŠOVÁ Helena

C

CÍFKOVÁ Nora
CORTÉS, Rudolf

Č

ČERNOCH Karel
ČERNÝ Franta/František
ČERNÝ Vítězslav
ČERVENÁ Erna
ČMEHIL Jaroslav
ČOČKOVÁ Helga

D

DĚDEK Oldřich
DESTINNOVÁ Ema
DÍTĚ Zdeněk
DUDÁČEK Miroslav
DUCHÁČ MILOSLAV
DVORSKÝ Rudolf Antonín

E

EFFA Karel
ECHO KVARTET / Echo trio
ECHTNER Jaroslav

F

FERBASOVÁ Věra
FERENC FUTURISTA /Fiala František/
FIALA Eman
FIALOVÁ Květa
FILIPOVSKÁ Pavlína
FILIPOVSKÝ František

G

GERENDÁŠ Ladislav
GEROVÁ Eva
GINALSKÁ Marlis
GOLLOVÁ Nataša
GREGOR Achille

H

HAAS Hugo
HÁLOVÁ Monika
HARNÍČKOVÁ Margit
HAVLÍK Ferdinand
HEGERLÍKOVÁ Antonie
HEGEROVÁ Hana
HERMANOVÁ Ljuba
HOLZMANN Felix
HOMOLA Miroslav
HORNÍČEK Miroslav
HRABÁNEK Vladimír
HURYCH Franta
HYBNER Boris

I

INGRIŠ BABIES
INGRIŠ Eduard

J

JAKIM Ladislav
JARSKÝ Joe
JEGOROV Evžen
JURDOVÁ Běla
JÜRGENS Udo

K

KAVKA Arnošt
KLUKOVÁ Uršula
KNIRSCH Erik
KOBLIC Michal/Michael
KOCOURKOVŠTÍ UČITELÉ
KOHOUT Jára /Jaroslav
KOPECKÝ Miloš
KOREJS Vojen
KOZDERKOVÁ Laďka
KREJČÍK Jiří
KREUZMANNOVÁ Anna
KUCHÁR Jozef
KUNST Sláva
KUPŠOVSKÝ Jiří
Kvinton

L

LAKATOŠ Jožka
LAMAČ Karel
LENSKÝ Tibor
LIBÍČEK Jan
LIPSKÝ Lubomír
LOCHMAN Kamil
LOUBALOVÁ Helena
LUISA A LOTKA

M

MÁJOVÁ Stella
MALINA Jaroslav
MANDLOVÁ Adina
MARTINOVSKÁ Alena
MAURER Viktor
McINTOSH Jethro Spencer /Sehnal Jiří/
MORAVEC Jaroslav
MRÁZEK Fanda /František
MRÁZEK-HOŘICKÝ, Joža/Josef

N

NEDBAL Miloš
NEKUDA Luděk
NOVÝ Oldřich

O

ONDRÁKOVÁ Anny
OSTRÁ, Karen

P

PERGL Tomáš
PERGNER Eduard
PETRŮ Jana
PÍCHOVÁ Ludmila
PÍRKOVÁ Anna/Anči
PIŽLA Jarka/Jaroslav
POČEPICKÝ, Jan
POLANSKÝ Pavol
POPPER Jiří
POULLAIN-POLÍVKOVÁ Chantal
PRINC Ruda
PRŮCHOVÁ Vlasta
PTÁK Dalibor

R

ROČÁKOVÁ Lilka
RUBÁŠ František
RUBENSOVÁ Nancy
RŮŽIČKOVÁ Helena

Ř

ŘÍDELOVÁ Libuše

S

SALAČ VLADIMÍR
SALAČOVÁ Jiřina
SCHALLEROVÁ Jaroslava
SCHOBEROVÁ Olga
SKOPEČEK JAN
STANINEC Michal/Míša
STERNWALD Jiří
STRAKA Jiří
STREJKA Richard Antonín
STRINIČOVÁ Ivana / HERGLOTZOVÁ Ivana
STRNADOVÁ Kamila
STÝBLOVÁ Berta
SVITÁČEK Vladimír
SVOBODA Karel

Š

ŠÁRKOVÁ Ella
ŠEBÁNEK Jiří
ŠEBESTOVÁ Magdalena
ŠEJBALOVÁ Jiřina
ŠLÉGL Čeněk
ŠLEMROVÁ Růžena
ŠLITR Jiří
ŠPIDLA Václav
ŠTAUBERTOVÁ Edita
ŠTĚPNIČKOVÁ Jiřina
ŠTERCL Jarda /Jaroslav
ŠTERCL Václav
ŠTUCHAL Jiří
ŠUBA Miroslav

T

TANASCO Elen
TOKOŠ Lubor
TRÉGL Václav
TŮMOVÁ Renata

V

VÁLEK Jaroslav
VELEN Oldřich
VESELÁ Jarmila
VÍTOVÁ Hana
VÍZNER Jaroslav
VIZVÁRY Alex
VOJTA Jaroslav
VOLEK Michael/Miki
VOMÁČKA Jaromír
VRBENSKÁ Pavla
VYSKOČIL Ivan, Prof., PhDr.

W

WERICH Jan
WERICHOVÁ Jana
WOLF Jaroslav

Z

ZÁHORSKÝ Bohuš
ZAHRYNOWSKÁ Milena
ZÁMEČNÍK Louis
ZELENKA Bedřich
ZÍMA Josef
Copyright  © 2025  Ondřej Suchý
   Návštěvy: :   On-line: 2 *  Dnes: 28  *  Týden: 94  *  Celkem: 291018  
   homeHome | site mapsite maps |  contactcontact
aktualizaceMuzeum zábavy 30.11.2018Semafor 29.6.2019Werich 14.11.2017Známí 4.8.2020Disko 18.7.2016Klubíček 19.4.2020Zápisník 29.4.2019Aktuality 19.7.2020Články 27.1.2017Bibliografie 11.4.2020