hlavicka
  
Nový web : Ondrej-suchy.cz

ROČÁKOVÁ Lilka (1948)


Jako zpěvačku tanečních písniček si ji pamatujete ze šedesátých let. Od let sedmdesátých až dodnes ji znají už jen milovníci operního umění.

Lilka Ročáková. Nebudu zde tajit, že se mně líbila, a to nejen jako zpěvačka. Rok co rok, vždy po prázdninách, zařazuji do Padesátníku její někdejší hit o tom, že "bylo léto, horké léto, tak jak léto má být" a občas vybírám i z dalších písniček, které tenkrát nazpívala na desky. V roce 1969 jsem napsal její medajlonek do magazínu tehdejšího vydavatelství Magnet, který měla název "10 ES". Byl psán na objednávku a Lilka v té době opravdu patřila mezi "esa" o nichž tu psali jiní autoři a mezi kterými byly například Věra Čáslavská, Marta Kubišová anebo Hana Mašková. Po třiatřiceti letech jsem si ten medajlonek - s příznačným titulkem Poslední písničky - přečetl a připadl mi natolik zajímavý, že vám ho v první části této obsáhlejší kapitoly předkládám jako jeden z autentických dokumentů doby, k níž se v této knížce vracím nejčastěji. Prosím o shovívavost, když jsem ho psal, bylo mi třiadvacet let.


Je večer. Sedím u podlouhlého pracovního stolu na kterém mi svítí dřevěná stolní lampa. Přede mnou psací stroj, hromádka gramofonových desek, stoh kancelářských papírů a růžové papírové desky. Ty obsahují fotografie, články, rozhovory, programy z koncertů v Domě umělců a z představení v divadle Semafor. Všechno dohromady to dává úhledný fascikl. Týká se jedné jediné zpěvačky - Lilky Ročákové. Znám ji už několik let - smíška, zdánlivě vypadajícího jako bezstarostná dívka, spokojená sama sebou. Kdo ji však pozná lépe, zjistí, že to všechno je opravdu jenom zdání. Ve skutečnosti je Lilka člověk nesmírně přísný, k sobě i k jiným. Ví, co chce, je neústupná, a pokud si vytýčí nějaký cíl, jde za ním tvrdě. Dokáže být přísně ukázněná a že uprostřed zábavy se umí zvednout a jít pracovat. I když by se docela ráda bavila dál. V takovém případě se zavře doma ve svém pokojíku, který má přes domovní chodbu, naproti dveřím bytu rodičů. Tam má piano, malý stolek, židli, gauč, jednu skříňku, pár obrázků na stěně a něco suvenýrů, které dostala anebo si koupila na zahraničních zájezdech. Pokojík má okno do dvora, kde roste plno stromů a kde je naprosté ticho. V pokojíku se nekouří (výjimky jsou jen některé návštěvy, které přišly na skok), V pokojíku se totiž zpívá. Lilka cvičí od rána do noci.

Dnes jí po ránu zazvonil telefon. Nevím, jak se tvářila, když ho zvedala, podle hlasu avšak soudím, že nevolám nevhod. Řekl jsem jí, že o ní chci napsat takové delší povídání, že toho na ni vím hodně, nicméně, že bych rád, kdyby mi mohla o sobě říct něco pokud možno nejnovějšího.

- Připravuješ si nějakou novou písničku? "Já už nezpívám písničky. Letos budu končit na konzervatoři u pana profesora Karla Bermana, jsem ve čtvrtém ročníku a s písničkami jsem už nadobro skončila. Musela jsem. Jak víš, studuji operní zpěv - když jsem začala chodit do prvního ročníku stále jsem si ještě myslela, že stačím dělat obojí. Teď už je to ale nemožné. Tříští se to tak, že zkrátka není jiné řešení." - Chceš snad tvrdit, že písnička z Děčínské kotvy, která vyšla minulý týden na deskách, je tvou poslední?
"Ne, ještě jsem nazpívala s orchestrem Karla Vlacha dvě písničky. Je dost možné, že jedna z nich také vyjde na deskách, ale ta už bude opravdu poslední."
- Říkáš to tak rozhodně a vážně, že tomu začínám věřit. A co budeš dělat dál?
"Nedávno jsem vystupovala u Vašaty v Liberci - zpívala jsem Varvaru v Kátě Kabanové - pochopitelně jako host, podobně jako paní Zikmundová z Národního divadla.
Chystám se na vystoupení v Domě umělců, na jaře budu možná zpívat sólově v Národním divadle."
- To je úžasné! Mohu o tom napsat?
"Jistě, nijak to netajím."
Je večer. Sedím u podlouhlého pracovního stolu, na kterém mi svítí dřevěná stolní lampa. Přede mnou psací stroj, hromádka gramofonových desek atd. Jak to vlastně s tou Lilkou bylo? Pokusím se pro následující řádky zalistovat ve svém archivu, v paměti, v gramofonových deskách, v magnetofonových páscích, a snad se mi tu podaří sestavit před vámi jakousi obšírnější zprávu, která by zachycovala celou tu "cestu" jedné zpěvačky, o níž se donedávna říkalo, že je nejmladší hvězdou československé pop-music.
Když jsem ještě včera vymýšlel pro tento medajlonek název, napadl mě titulek "Ostře sledovaná Lilka". Sledoval jsem ji skutečně "ostře", až k dnešnímu dni. Bohužel - už ji v budoucnu asi tak moc sledovat nebudu. Nejsem totiž příznivcem oper, nerozumím jim. Jistě chápete, že v takovém případě by "ostré" sledování nemělo valnou cenu - jak pro Lilku, tak pro mne. Vlastně - teď mě napadá - že i já dnes cosi končím! Končím s psaním o jedné zpěvačce pop-music, kterou jsem měl rád. Teď už o ní budou psát jiní; ti, co jsou u novin přes vážnou hudbu

1948

Všechno začalo vlastně v tomto roce. Na Slovensku, v Trenčíně, se 28. záři narodila manželům Ročákovým dceruška. Dali jí jméno Ludmila, říkat jí začali Lilka.

1954

Po šesti letech, kdy už Lilka začala v Trenčíně chodit do školy, se maminka s tatínkem rozhodnou a ještě téhož roku se všichni tři stěhují do Prahy. Zprvu si Lilka nemůže zvyknout. Čeština jí dělá potíže.

1961

Lilce je třináct let. Kdekdo se jí v té době ptal, čím chce být. Nevěděla. Místo odpovědí krčila rameny. Její největší kamarádkou byla spolužačka Dáša. Pokud Lilka netrávila volný čas s ní, hrála na klavír, anebo - košíkovou. V tomto roce se také poprvé objevuje Lilka v STM - Soutěži tvořivosti mládeže. Se zpěvem její vystoupení však nemá nic společného. "Aby nedošlo k omylu; pouze jsem tam doprovázela na klavír. Ale byl to strašný průšvih. Byla jsem tak nešťastná, že mě místo hubování museli všichni kolem uklidňovat." Zpívat však v tomto roce přece jen nakonec začala. Bylo to na pionýrském táboře. O tom, jak právě tam dostala od kamarádek přídomek "druhá Pilarka", jste mohli od té doby číst v kdejakých novinách. Její "táborový repertoár" totiž tvořily především písničky ze Semaforu. Zpívala je, aniž by si troufala pomyslet, že je bude jednou zpívat profesionálně a zrovna tam - na jevišti Semaforu. Z tábora si prý také přivezla diplom. Byl to však diplom za hod kriketovým míčkem?

1963

Lilce je patnáct. V Semaforu se chystá legendární konkurs. Mezi šesti sty uchazečkami se objevuje (po boku dalších neznámých "adeptek" Yvonny Přenosilové a Věry Křesadlové) Lilka Ročáková. Přichází první překvapení - Lilka konkurs udělala. Objevuje se také ve stejnojmenném filmu Konkurs režiséra Miloše Formana. Mezi vyděšenými a ztrémovanými obličeji mladých talentů (i "talentů") jste mohli v tomto filmu zahlédnout i klidnou, vyrovnanou tvář mladičké zpěvačky, dosud ještě netušící, co ji čeká.

1964

Do Semaforu je tedy přijata. Dostává první role, první písničky. Zpívá ve hře Šest žen, hraje v Sektě, účinkuje ve všech zájezdových Zuzanách, v pořadu Přišli jste pozdě, ale přeci, i v některých dalších programech. Na magnetofonovém pásku má Lilka nahráno jedno vystoupení z tohoto roku. Když zaváděcí páska projede hlavicí magnetofonu, je slyšet hluk. Obecenstvo v přeplněné Lucerně. U mikrofonu Jiří Suchý. JIŘI SUCHÝ: K mikrofonu pozvu teď naši nejmladší zpěvačku, Lilku Ročákovou. Lilka Ročáková! LlLKA ROČÁKOVÁ: Dobrý večer.

J. S.: Lilka Ročáková, jak jsem již podotkl, je naše nejmladší zpěvačka a pravděpodobně ji nebudete všichni ani znát, poněvadž je u nás krátkou dobu. A proto bych jí tady položil několik otázek, abych vám ji přiblížil (pokud nemáte triedr). Jestli se nemejlím, tak jsem vás viděl v nějakým biografu? L. R.: Ano, já jsem zpívala ve filmu Konkurs. J. S.: Jo, to jste byla vy?! - Ano, ve filmu Konkurs a při tý příležitosti jste vlastně udělala. L. R.: . .. konkurs do divadla SEMAFOR. J. S.: Takže jste od tý doby u nás. Líbí se vám v SEMAFORU? L. R.: Moc, moc. J. S.: Dobrý, že jo? - Vy teď hrajete v Šesti ženách? L. R.: ?v Šesti ženách a dohrávám, tedy dohrála jsem, třetí Zuzanu. J. S.: Zuzana není pro nikoho doma. A můžete nám něco z těchto pořadů zazpívat? L. R.: Ano, zazpívám písničku Stárnutí. J. S.: Stárnutí. Když už jsme u toho stárnutí, já bych si dovolil takovou otázku, kterou bych si k dámě normálně nedovolil, natož ke zpěvačce, sice: chtěl bych se vás zeptat na věk. Kolik je vám let? L. R.: Bylo mi patnáct let. J. S.: Patnáct. Vy uznáte sami, že to je věk, kdy se člověk ještě může beztrestně zeptat, že jo. Za deset let už spíš obrátím hovor na mezinárodní situaci nebo tak. Takže bych tedy prosil o to Stárnutí. Ozývají se první takty písničky. Lilku Ročákovou doprovází orchestr Ferdinanda Havlíka.

1965

Lilka zpívá v Semaforu tento rok už jen externě, mimo to však začíná vystupovat i s různými bigbeatovými skupinami. Nejprve se skupinou Juventus (která předtím doprovázela Karla Černocha), později s Mefistem a s Olympikem. S Mefistem nazpívala také písničku Karla Svobody a textařů Eduarda Krečmara a Pavla Vrby Tmou padá smích, se kterou se objevila i na televizních obrazovkách (v Písničkách kolem nás) i v rozhlasové Houpačce. S divadlem byla dvakrát na měsíčním zájezdu v NSR. Zažila tam také jednu historku, kterou vyprávěla před lety v interview na stránkách slovenského časopisu Život: "Na zájezdu jsem zažila veselou příhodu. Byly jsme v NSR s hrou Šest žen. Zpívala jsem tam písničku, ve které se praví asi toto: Jsem dívka snědá / a otužilá / jak děti z Pirea / aniž bych byla / kdy použila / krém značky NIVEA". Hned druhý den mě čekal od firmy NIVEA v Hamburku balík, ve kterém mi poslali sadu vzorků jejich výrobků za to, že prý dělám firmě reklamu. Ten zájezd byl pro mne úspěšný také proto, že jsem natočila pro hamburskou televizi i filmovou písničku Malé kotě." V tomto roce vychází Lilce první gramofonová deska. Je to sice profilová LP deska Jiřího Suchého, ale fakt je, že na ní písničku Po ulici bloumat (Standing On the Corner) zpívá spolu s J. Suchým a Vlastou Kahovcovou právě Lilka Ročáková. V témže roce začíná Lilka řádně studovat na pražské konzervatoři. Studuje obor operní zpěv, zprvu pod vedením prof. Ludmily Bendlové. Čeká ji i první veřejné vystoupení v Domě umělců. V jejím soukromém archívku (na který dohlížejí víc její rodiče než ona sama) se hromadí první výstřižky z novin s jejím jménem. Objevují se rovněž první plakáty z různých mimopražských vystoupení. Jeden plakát, na který si dodnes dobře pamatuji, je snad vůbec nejhezčí a Lilka na něj může být pyšná (přestože se ho zdráhá někomu ukázat). Je to plakát z plzeňského divadla Alfa a oznamuje se na něm, že při tom a tom pořadu bude účinkovat i "Lili Ročáková", členka divadla Semafor z Prahy. Drobným písmem pod jejím velkým jménem jsou pak uvedena jména účinkujících dalších, jména členů divadla. Například: Václav Neckář, Marta Kubišová!

1967

To byl pro Lilku významný rok! Na jaře se její jméno začne objevovat už v kdekterých novinách. Je jí necelých devatenáct. Na festivalu tanečních písní Zlatá lyra v Bratislavě se má objevit jako nejmladší účastník festivalu. Má zpívat soutěžní písničku Mojmíra Smékala a Ivo Fischera Bylo léto. Dr.Mojmír Smékal se ještě před festivalem s interpretkou své písničky seznamuje. Reportér Ivan Rössler se ho pak v rozhovoru pro Mladou frontu ptá: "Pane doktore, jakým prvním dojmem na vás Lilka zapůsobila?" A pan dr.Smékal odpovídá: "Velmi dobrým. Hlavně je mi sympatické, že se rozhodla vystudovat konzervatoř."
Přichází Bratislava. Lilka je po svém vystoupení favoritkou na jedno z prvních míst. Bylo léto se sice nakonec mezi prvními třemi písničkami neumístí (je až páté), ale Lilka se stává známou zpěvačkou. Získává si množství obdivovatelek i obdivovatelů. Přestože se písnička Bylo léto neumístila tak, jak měla, byla po svém uvedení ze všech festivalových písniček nejhranější a nejposlouchanější! Svědčí o tom i její prvenství v rozhlasové Houpačce. Ano, v té Houpačce, ve které před léty hned po zařazení vypadla Lilčina první písnička Tmou padá smích. Bylo léto si zpívá v roce 1967 kdekdo. Děti, dospí- vající, maminky a tatínkové, babičky i dědečkové. Lilce tak vychází druhá deska. Po úspěchu v Bratislavě se s úspěchy jakoby roztrhl pytel. Karel Vlach pozve Lilku na své zájezdy po Sovětském svazu. Lilka pozvání přijímá a na vystoupeních sklízí bouřlivé ovace. Přijíždí do Ruska ještě jednou, tentokrát se skupinou studentů z konzervatoře, provozující tzv. "něžný beat". Říkají si Pastýři a jejich vedoucím je Petr Hannig. S Lilkou zpívají ještě další "pastýřští" zpěváci: Karel Bláha (zpěvák divadla Rokoko) a vítězka soutěže Májový křišťál 1967, rovněž konzervatoristka, Petra Černocká (nastupující do divadla Semafor). Úspěch všech je opět obrovský. Lilka na místě natáčí desku a několik písniček pro televizi. Po návratu z turné podepisuje znovu smlouvu v divadle Semafor a začíná opět (externě, jinak to škola nedovolí) zpívat v pořadu Tak co, pane barone. Zpívá tady písničky Rámusy blues a Ukrejvám rozpaky (spolu s Milanem Drobným). V Semaforu, kde už je zavedenou zpěvačkou, má pochopitelně opět - úspěch.
Téhož roku, vlastně ještě před Lyrou, se koná ve středu 19. dubna o půl osmé večer v Malém sále Domu umělců Veřejný večer. Na programu jsou díla J. S. Bacha, M. L. Tourniera, L. Boccheriniho, F. V. Kramáře, F. M. Bartholdyho a - Antonína Dvořáka. U tohoto jména jsou uvedeny: Večerní písně, op. 31, Když jsem se dívala do nebe, Vy molí drobní ptáčkové a Jsem jako lípa košatá" A vedle jméno interpreta, vlastně interpretky: Ludmila Ročáková (II. ročník).
Byl jsem na tom koncertě. Seděli jsme vedle sebe spolu s jedním fotografem a ani jsme nedutali. Pan fotograf se bál pohnout a neudělal za ten večer jediný snímek. Když zpívala Ludmila Ročáková, její hlas doslova burácel. V tu chvíli jsem si uvědomil, že vlastně slyším první zpěvačku, která by k interpretaci tanečních písniček nepotřebovalo vlastně vůbec mikrofon. Obecenstvo sedělo jako přimrazené. Když Ludmila dozpívala, následoval bouřlivý aplaus. Po koncertě mi oslavenkyně řekla: "Mám strašně ráda opery. Operní muzice se budu v budoucnu věnovat co nejvíc. Přinejmenším stejně tak jako písničkám!"
V rozhlase se zatím v tomto roce objevují další Lilčiny písničky. Na deskách vychází Cyrano (Dlouhý nos) od Jaromíra Klempíře a Jiřího Aplta - doprovází Karel Vlach se svým orchestrem. Na druhé straně je písnička Jindřicha Brabce a Jiřího Aplta Ruku dej mi, orchestr Karla Krautgartnera řídí Václav Hybš.

1968

Lilka se začíná intenzívněji věnovat opernímu zpěvu. Vystupuje už pouze na koncertech orchestru Karla Vlacha, nahrává s ním desky, stále také ještě natáčí písničky se skupinou Pastýři. Přichází nová Zlatá lyra. Lilka na ní tentokrát zpívá dvě písničky, jsou to však písničky slabé, nezaznamenají větší úspěch. Jednu zpívá sama, slovensky (Vzdušný hrad), druhou spolu s benjamínkem bratislavské soutěže Petrem Novákem. Petr má trému. Vedle suverénní a vždy si jisté Lilky je to na něm o to víc vidět. Není proto divu, že písnička Až ty a já po festivalu úplně zapadá. Po bratislavské Lyře se připravuje Lilka Ročáková na další písňový festival - na Děčínskou kotvu. Ani tam však nemá takový úspěch, jaký by si zasloužila. Může za to děkovat opět písničce. Lilka se stává zpěvačkou, která umí. Ke všemu přistupuje nesmírně svědomitě a poctivě, výsledkem je však pouze příjemný poslech průměrné písničky. Spolupráce s Karlem Vlachem je pro Lilku obrovská škola. Stává se z ní Zpěvačka s velkým Z. To je ovšem všechno,
Ke čtyřem písničkám, které jí vyšly na gramofonových deskách, se v tomto roce přidávají další. Tentokrát už není jedna nebo dvě, ale celá řada. Vycházejí v Supraphonu, jedna za druhou: Vzdušný hrad s orchestrem Karla Krautgartnera a hit Chrise Anderwse s českým textem Zdeňka Borovce, Tys mě neměl rád, se sborem Lubomíra Pánka a orchestrem Karla Vlacha. Hannigovy Zamilovaný obrázek (opět Karel Vlach se svým orchestrem) a Když se soumrakem chladne den (skupina Pastýři). J. Brabec/H. Čiháková: A co mi nevrátil, vím (opět Sbor Lubomíra Pánka, opět Karel Vlach se svým orchestrem). Na desce Pantonu pak vychází druhá písnička z Bratislavského lyry: Až ty a já (s Lilkou zpívá Petr Novák, který podepsal s Pantonem smlouvu a nesmí tedy nahrávat u jiné gramofonové firmy). V rozhlase se ještě vysílají další písničky, nazpívané především se skupinou Pastýři. Uvažuje se o tom, že by Lilka měla uvádět jakousi rozhlasovou Houpačku pro děti. K realizaci však nedošlo. Dny, měsíce, léta plynou. Lilka Ročáková žije stále víc a víc uzavřena ve svém pokojíčku s pianem, malým stolkem a gaučem. Cvičí a učí se. Na konzervatoři z ní mají radost. Je to talent. Talent, který se stále rozvíjí.

1969

Je leden. Volají mi ze Supraphonu, že tam mám u nich připravené nové recenzní desky. Mezi hromádkou "novoročních" singlů nacházím další, zatím poslední Lilčinu desku. Je na ní písnička z Děčínské kotvy 68. Deska je snad pozoruhodná tím, že na ní zpěvačku poprvé doprovází jiný orchestr, než je Vlachův, Krautgartnerův či Hannigovy Pastýři. Je to orchestr Gustava Broma. Autory Písničky z Děčína jsou pánové Kubík a Schneider. A to je snad vše.
Tak teď koukám a zjišťuji, že jsem v tuto chvíli vyčerpal už všechna důležitá data, která se o Lilce vyčerpat dají. Letos jí bude jedenadvacet a nedá se říci, že by toho měla za sebou málo. Je to pěkný kus práce. A jistě to ještě pěkný kus práce bude, co v budoucnu uvidíme, či spíše uslyšíme.
Před sebou mám také několik časopisů, ve kterých je všechna dosavadní práce Lilky Ročákové hodnocena očima kritiků. Jedním z těch zcela prvních článků byl článek otištěn v roce 1965, v 8. čísle časopisu Melodie. Píše se v něm - mimo jiné:
"Řekneme-li, že charakteristickými znaky těch nejlepších bigbeatových zpěváků jsou mládí, vášnivé zaujetí pro strhující rytmus a příslib mimořádného nadání s odstínem vlastní tvůrčí osobitosti, řekli jsme současně, i jaká je Lilka Ročáková, jedna z nejmladších a nejúspěšnějších." Dneska se beatoví fanoušci musí nad těmito řádky usmívat. Lilka Ročáková a beatová zpěvačka! Fakt je však ten, že i s těmi beatovými skupinami si to Lilka zkusila. V Mefistu jí kdysi dokonce nabídli stálé angažmá! Bylo to v době, kdy šla zrovna studovat na pražskou konzervatoř.
Listuji v dalších novinách. Mladá fronta z jara roku 1967, tedy několik měsíců před Lilčiným prvním úspěchem v Bratislavě:
"Nechtěl jsem totiž, aby z rozhovoru, který je bohatý na fakta a události, vznikl dojem, že Lilka Ročáková je dívka vážného obličeje, která chodí neustále zadumaná a přemýšlí o muzice. Má sice málo času (kdo ze studujících ho má hodně?), bere zpěv vážně, ale jinak je to dívka se smyslem pro humor. Ovládá umění ironie, ráda se směje a vsadím se, že občas dostane chuť udělat v dobrém slova smyslu nějakou tu rošťárnu. A to je - bohužel spisovná čeština nemá tak dokonalý a vžitý výraz - fajn."
Nenašel jsem dosud článek, ve kterém by se o Lilce nepsalo hezky. Přestože, jak pravily v minulém roce na jaře slovenské Pionierské noviny v druhé přetištěné větě: "Jej milý zjev a bezprostredný prejav mali úspech. Nebolo novín, ktoré by se o nej neboli aspoň niekol'kými slovami zmienili?"
Zaklapávám růžové desky plné výstřižků, fotografií a tištěných programů. Všech devět gramofonových desek s jedenácti Lilčinými písničkami odnáším do své diskotéky. Co ještě na Lilku Ročákovou prozradit?
Když jí bylo osmnáct pryč, řekla mi: "Já bych se hrozně ráda chtěla naučit tancovat a hrát divadlo. Víš, mám takový pocit, že existence zpěváka jako takového, se zanedlouho úplně potře a právě toto bude hlavní, co se od něho bude požadovat. Aby uměl také písničku zahrát, aby se při ní uměl pohybovat. Samotný zpěv, to si myslím, že bude dost málo." Těchto slov se Lilka skutečně držela. A za nimi si také stála. Jako ostatně stojí za vším, co jednou řekne. Vzpomínám si, jak si připravovala písničku Bylo léto. Neučila se ji pouze odzpívat, učila se ji také "uhrát", najít ten správný pohyb, který by se k ní hodil. Celé hodiny zpívala před zrcadlem. Kdokoli k ní přišel, musel se stát alespoň na chvíli jakousi "porotou" a vyjádřit se k tomu, co mu Lilka předvedla. Měla pravdu. Byl to právě ten pohyb a ta radost, která z jejího chování při zpěvu vyzařovala, to na diváky v Bratislavě tak magicky zapůsobilo. Páté místo mezi takovými konkurenty, jakými byli všichni přední zpěváci z celé republiky, to byl pro téměř neznámou zpěvačku bezesporu úspěch.
Rozhodl jsem se nyní přesunout se s psacím strojem z podlouhlého stolu ke stolku menšímu, ke stolku, na kterém stojí telefon. Aby toto "zrcadlo" Lilky Ročákové bylo úplné, bylo by dobré zatelefonovat několika známým lidem a zeptat se jich na jejich názory; co se týče Lilčina zpěvu i jejího rozhodnutí věnovat se už jen opeře.
První, koho jsem si zavolal, byl hudební skladatel KAREL SVOBODA.
- Mohl bys mi Karle do takové jakési "miniankety" odpovědět na otázku: Co si myslíš o zpěvačce Lilce Ročákové?
"Mně se na ní líbí, coby na zpěvačce, dvě věci: Za prvé - přesná intonace, jak perfektně čistě zpívá, a za druhé - lyrický projev."
- A co říkáš tomu, že se letos rozhodla vzdát se dráhy zpěvačky tanečních písniček a věnovat se už jen opernímu zpěvu?
"Já myslím, že je to pro ni lepší. V současné době je v pop-music velmi silná konkurence a faktem je, že její styl v módě není. Je příliš lyrický, něžný. Dnes se vyžaduje drsný hlas a nekouká se přitom třeba ani tak na intonaci. V tomto světě záleží na módnosti. Myslím, že její hlasové kvality mohou v tuto chvíli daleko víc ohodnotit operní posluchači než posluchači pop-music."
Druhý telefon. Sourozenec SUCHÝ JIŘÍ:
- Můžeš mi, říct, co se ti na Lilce Ročákové tolik líbilo, když jste ji přijímali do Semaforu?
"Faktem je, že tenkrát ze všech holek byla na tom konkursu právě ona a Yvonne Přenosilová nejlepší. Co se mi u ní líbilo? Dobře intonovala, bylo jí něco přes čtrnáct a byla to temperamentní holka. Měla rytmus."
Třetí telefon. VACLAV NECKAŘ
- Viděl jsem, Vašku, plakáty, na kterých bylo tučným jménem vytištěno jméno Lilky Ročákové. Byly to plakáty z plzeňské Alfy a mezi jmény tehdejších členů divadla bylo tenkrát také jméno tvoje a Marty Kubišové?
"Jééé, na to mám krásnou vzpomínku! Do memoárů! To jsme byli pěkná sestava, co? To tam s námi spoluúčinkovala myslím ještě Eva Olmerová. Lilka mě tehdy (mohlo jí být tak patnáct) vážně vysvětlovala, jak mám zpívat, a učila mě (kterému bylo v té době asi jednadvacet) jak a co mám při zpívání dělat. Na to rád vzpomínám. Co bych o ní mohl jinak říct? Že je fajn."
Čtvrtý telefon. VĚRA KŘESADLOVÁ-FORMANOVÁ:
- Lilka Ročáková se chce věnovat už jen opernímu zpěvu a skončit definitivně se zpíváním tanečních písniček. Myslíš si, že udělá dobře?
"Já si pamatuju, jak jsme spolu chodily na hodiny zpěvu. Tedy - ona měla vždycky hodinu přede mnou. A odtud ji taky znám nejvíc. Má velký rozsah, výbornej hlas. Já myslím, že se bude k opernímu zpěvu určitě hodit víc."
Pátý telefon. PAVLÍNA FILlPOVSKÁ:
- Co říkáš tomu, že se chce Lilka Ročáková věnovat už pouze opernímu zpěvu?
"Jsem moc ráda. Já jsem byla totiž jedna z těch, kdo přiložil, jak se říká, v této věci polínko do ohně. Byla jsem na straně opery. S Lilkou jsme o tom spolu kdysi dlouho mluvily a já vždycky říkala, že v jejím případě bude dobře, když se bude věnovat jen jedné věci, a to pořádně. Ona má totiž k opernímu zpěvu velké ambice. Já se budu teď také věnovat tomu, co chci. Ty víš, že inklinuju nejvíc k divadlu jako takovému. Proto už také nejsem členkou Apolla, toho posledního Apolla, kde se jenom zpívalo. Rozhodla jsem se, že budu dělat to, co mě baví víc. A baví mě hrát. Přišla jsem na to trošku pozdě, já vím? O to je na tom Lilka líp. Rozhodla se včas..."
Telefonoval jsem toho večera ještě dalším lidem, ale buď u nich nikdo telefon nebral, nebo bylo obsazeno, anebo byl ten či onen na zájezdu. Nezbývá mi proto, než tohle své vyprávění o Lilce Ročákové uzavřít?
Venku je tma, už je noc. Kolem mně je spousta zmačkaných papírů. Kocour Ferdinand má u kamen už půlnoc. Má ji možná už i Lilka. Jen já dosud ne. Potichu, na dobrou noc, si pustím ještě nějaký pásek. Nejspíše ten z pořadu Tak co, pane barone. Na deskách už zpívá s Milanem Drobným písničku Ukrejvám rozpaky Naďa Urbánková, na pásku ji místo Nadi zpívá ještě Lilka...


Když jsem si po létech přečetl to, co jste teď zrovna dočetli i vy, sedl jsem a napsal Lilce Ročákové do města jejího stálého působiště - do Plzně. Svěřil jsem se, že chci navázat na to, co jsem o ní psal před několika desítkami let. Myslím, že ji to potěšilo. Seznámila mě se svými dalšími životními osudy a s uměleckými úspěchy v oblasti, k níž sice už nemám odtažitý vztah jako jsem míval v mládí, ale dodnes v ní zůstávám laikem. A tak nyní posuďte sami, jak to Lilce v životě všechno vychází /alespoň já se domnívám, že důvody ke spokojenosti má :
"Stále jsem čekala na tu správnou náladu a dostatek času k bilancování své dosavadní životní dráhy. Bohužel jsem však k jaksi ideálnímu stavu nedospěla a tak se pokusím bilancovat i bez nich," začíná svůj dopis spolu s omluvou za jeho několikaměsíční zpoždění. Pak pokračuje konstatováním něčeho, co mě těší i lichotí zároveň: "Ty jsi byl asi opravdu poslední, kdo zaznamenal moje rozloučení se světem písniček a vydání se na neprobádanou pevninu opery. Při pohledu nazpět si uvědomuji, jak riskantní krok jsem tehdy podstoupila. Nikdo mi totiž tehdy nedal záruku na sólovou operní dráhu. Byla to asi moje veliká láska a touha vytvářet na jevišti dramatické postavy s nevšedními osudy s bohatými emocemi umocněnými geniální hudbou významných operních skladatelů. U této touhy stál vlastně na počátku Semafor, kde mou první rolí byla šestá žena Jindřicha VIII. Kateřina Paarová. Tam jsem po boku Miroslava Horníčka okusila onu kouzelnou přeměnu Lilky Ročákové v někoho zcela jiného.
Moje první krůčky na profesionální scéně se odehrály v divadle F.X.Šaldy v Liberci. Významný dirigent Rudolf Vašata obsadil tehdy studentku Pražské konzervatoře do role Varvary v opeře L.Janáčka Káťa Kabanová a také do kalhotkové role Niklase v opeře G.Offenbacha Hoffmannovy povídky. Velkým úspěchem bylo v roce 1969 moje vystoupení na Pražském jaru v inscenaci opera Pavla Vranického Oberon na scéně Stavovského divadla, kde jsem jako posluchačka IV.ročníku konzervatoře dostala příležitost v sólové roli Fatimy, vedle významných sólistů opery Národního divadla. V roce 1969 jsem se také stala vítězkou Pěvecké soutěže Ant.Dvořáka v Karlových Varech v oboru alt a dále držitelkou Ceny Československého rozhlasu za nejlepší provedení písňového cyklu. V oboru soprán zvítězila již tehdy vynikající Gabriela Beňačková. Rozhodující osobností na mé cestě k opeře byl můj profesor jak na Pražské konzervatoři, tak i na AMU, vynikající basista opery ND Karel Berman. Jeho osobnost byla vskutku fascinující: absolvent zpěvu,m dirigování, skladby, režie, překladatel a vynikající klavírista! Především však zpívající herec, což mi velice imponovalo, stejně jako na mém celoživotním vzoru Marii Calasové.
Na AMU jsem prodělala podstatnou změnu v hlasovém oboru. Můj alt se proměnil v soprán. Po ročním studiu sopránového oboru jsem získala titul laureátky na I. interpretační soutěži ministerstva kultury konané v Brně. Za mnohem důležitější jsem však považovala úspěšně vykonaný konkurz do renomované opery divadla J.K.Tyla v Plzni. Mojí první rolí byla Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě. Tuto postavu jsem zpívala na plzeňské scéně více jak dvacet let. S Mařenkou jsem hostovala v Praze, Brně a dalších českých městech a také v bývalé NDR. Moje Mařenka také uzavírala před rekonstrukcí Velké divadlo v Plzni, aby ho pak po pěti letech s velikou radostí a slávou znovu otvírala. Plzeň se stala moji mateřskou scénou, kam se za mnou posléze odstěhovala i moje rodina.
Další rolí, která mne provázela prakticky celým angažmá, byla Dvořákova Rusalka. Také s ní jsem hostovala na scéně pražského ND, po boku prince Miroslava Dvorského. Za dobu svého pětadvacetiletého angažmá v Plzni jsem zde měla možnost zpívat role od Mozarta po Stravinského. Byla to galerie postav od lyrického sopránu, přes mladodramatický, dramatický až po obor sopránu koloraturního. Celkově to bylo na padesát hlavních rolí z nichž některé jsem za svůj život nastudovala i do více inscenací. Významnou rolí byla například Čo - Čo -San v Pucciniho opeře Madame Butterfly, kterou jsem kromě Plzně nastudovala také na scéně ND v Praze. Spolu s Pinkrtonem L.M.Vodičky jsem zpívala premiéru před japonským velvyslancem. Mimořádnou poctou bylo pro mne 600.představení této opery na scéně ND za dobu celého trvání pražské opery. V Národním jsem si ovšem zpívala mnoho dalších rolí! Jednou z významných byla Taťána v Evženu Oněginovi P.I.Čajkovského. Tu jsem nastudovala v ruském originále a zazpívala si ji na slavnostním představení s ruskými národními umělci v Jekatěrinburgu.
Bohatá byla moje činnost v plzeňském rozhlase, kde jsem vedle mnoha samostatných árií natočila také celé opery pod taktovkou Bohumíra Lišky. Mojí velkou láskou byly písně a tak jsem pro Kruhy přátel hudby pořádala písňové koncerty po celé republice. V Plzni jsem se stala podle anket nejoblíbenější operní umělkyní a také já jsem na své plzeňské obecenstvo nikdy nedala dopustit! Po 25 letech, u příležitosti mých padesátých narozenin, jsem se s jevištěm rozloučila. Svoji pěveckou pouť jsem dovršila v rámci Národní pouti do Říma u příležitosti roku 2000. Za účasti kardinála Vlka, českých a moravských biskupů a především věřících z celé republiky jsem měla tu čest zpívat v bazilice sv.Pavla za hradbami, v Aule Pavla VI. U příležitosti setkání se svatým Otcem Janem Pavlem II. A na závěr dokonce ve slavné Svatopetrské bazilice.
V současné době jsem profesorkou na pěveckém oddělení plzeňské konzervatoře, které jsem před lety spoluzakládala. Jsem velice šťastná, že mohu svoje zkušenosti předávat mladé generaci zpěváků. Kromě této své činnosti píši také do Hudebních rozhledů kritiky na operní představení."

Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být - a to léto šlo jedno za druhým, až nastává čas k bilancování. Přeju Ti, Lilko, aby Tvé příští bilancování bylo stejně obdivuhodné a bohaté, jako je to dnešní.

(upraveno z knížky Pár halířů z Padesátníku, Radiosrvis 2)



(2 - 2012)



Tady jsem s Lilkou Ročákovou na procházce po Malé Straně, nedlouho po jejím úspěchu na Bratislavské lyře. Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být - ovšem na co jsem ji zrovna upozorňoval, to už si fakt nevzpomínám.
 Tady jsem s Lilkou Ročákovou na procházce po Malé Straně, nedlouho po jejím úspěchu na Bratislavské lyře. Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být - ovšem na co jsem ji zrovna upozorňoval, to už si fakt nevzpomínám.
Tady jsem s Lilkou Ročákovou na procházce po Malé Straně, nedlouho po jejím úspěchu na Bratislavské lyře. Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být - ovšem na co jsem ji zrovna upozorňoval, to už si fakt nevzpomínám.
Lilka jako kominíček pro štěstí na jedné ze svých novoročenek.
 Lilka jako kominíček pro štěstí na jedné ze svých novoročenek.
Lilka jako kominíček pro štěstí na jedné ze svých novoročenek.
Lilka Ročáková po létech - operní sólistka (Butterfly) a profesorka na plzeňské konzervatoři.
 Lilka Ročáková po létech - operní sólistka (Butterfly) a profesorka na plzeňské konzervatoři.
Lilka Ročáková po létech - operní sólistka (Butterfly) a profesorka na plzeňské konzervatoři.
Rok 2002 - Lilka Ročáková v Šemanovicích při křtu knížky Pár halířů z Padesátníku.
 Rok 2002 - Lilka Ročáková v Šemanovicích při křtu knížky Pár halířů z Padesátníku.
Rok 2002 - Lilka Ročáková v Šemanovicích při křtu knížky Pár halířů z Padesátníku.
Rok 2002 - Lilka Ročáková v Šemanovicích při křtu knížky Pár halířů z Padesátníku.
 Rok 2002 - Lilka Ročáková v Šemanovicích při křtu knížky Pár halířů z Padesátníku.
Rok 2002 - Lilka Ročáková v Šemanovicích při křtu knížky Pár halířů z Padesátníku.
   

*

* Kdo jsou ZNÁMÍ-NEZNÁMÍ ?

A

Allanovy sestry

B

BAAROVÁ Lída
BEK Josef
BENEŠ Svatopluk
BERÁNKOVÁ Jarmila
BOBEK Pavel
BREJCHA Bohumil
BREJCHOVÁ Hana
BURIAN JIŘÍ
BURIANOVÁ Zuzana
BUŠOVÁ Helena

C

CÍFKOVÁ Nora
CORTÉS, Rudolf

Č

ČERNOCH Karel
ČERNÝ Franta/František
ČERNÝ Vítězslav
ČERVENÁ Erna
ČMEHIL Jaroslav
ČOČKOVÁ Helga

D

DĚDEK Oldřich
DESTINNOVÁ Ema
DÍTĚ Zdeněk
DUDÁČEK Miroslav
DUCHÁČ MILOSLAV
DVORSKÝ Rudolf Antonín

E

EFFA Karel
ECHO KVARTET / Echo trio
ECHTNER Jaroslav

F

FERBASOVÁ Věra
FERENC FUTURISTA /Fiala František/
FIALA Eman
FIALOVÁ Květa
FILIPOVSKÁ Pavlína
FILIPOVSKÝ František

G

GERENDÁŠ Ladislav
GEROVÁ Eva
GINALSKÁ Marlis
GOLLOVÁ Nataša
GREGOR Achille

H

HAAS Hugo
HÁLOVÁ Monika
HARNÍČKOVÁ Margit
HAVLÍK Ferdinand
HEGERLÍKOVÁ Antonie
HEGEROVÁ Hana
HERMANOVÁ Ljuba
HOLZMANN Felix
HOMOLA Miroslav
HORNÍČEK Miroslav
HRABÁNEK Vladimír
HURYCH Franta
HYBNER Boris

I

INGRIŠ BABIES
INGRIŠ Eduard

J

JAKIM Ladislav
JARSKÝ Joe
JEGOROV Evžen
JURDOVÁ Běla
JÜRGENS Udo

K

KAVKA Arnošt
KLUKOVÁ Uršula
KNIRSCH Erik
KOBLIC Michal/Michael
KOCOURKOVŠTÍ UČITELÉ
KOHOUT Jára /Jaroslav
KOPECKÝ Miloš
KOREJS Vojen
KOZDERKOVÁ Laďka
KREJČÍK Jiří
KREUZMANNOVÁ Anna
KUCHÁR Jozef
KUNST Sláva
KUPŠOVSKÝ Jiří
Kvinton

L

LAKATOŠ Jožka
LAMAČ Karel
LENSKÝ Tibor
LIBÍČEK Jan
LIPSKÝ Lubomír
LOCHMAN Kamil
LOUBALOVÁ Helena
LUISA A LOTKA

M

MÁJOVÁ Stella
MALINA Jaroslav
MANDLOVÁ Adina
MARTINOVSKÁ Alena
MAURER Viktor
McINTOSH Jethro Spencer /Sehnal Jiří/
MORAVEC Jaroslav
MRÁZEK Fanda /František
MRÁZEK-HOŘICKÝ, Joža/Josef

N

NEDBAL Miloš
NEKUDA Luděk
NOVÝ Oldřich

O

ONDRÁKOVÁ Anny
OSTRÁ, Karen

P

PERGL Tomáš
PERGNER Eduard
PETRŮ Jana
PÍCHOVÁ Ludmila
PÍRKOVÁ Anna/Anči
PIŽLA Jarka/Jaroslav
POČEPICKÝ, Jan
POLANSKÝ Pavol
POPPER Jiří
POULLAIN-POLÍVKOVÁ Chantal
PRINC Ruda
PRŮCHOVÁ Vlasta
PTÁK Dalibor

R

ROČÁKOVÁ Lilka
RUBÁŠ František
RUBENSOVÁ Nancy
RŮŽIČKOVÁ Helena

Ř

ŘÍDELOVÁ Libuše

S

SALAČ VLADIMÍR
SALAČOVÁ Jiřina
SCHALLEROVÁ Jaroslava
SCHOBEROVÁ Olga
SKOPEČEK JAN
STANINEC Michal/Míša
STERNWALD Jiří
STRAKA Jiří
STREJKA Richard Antonín
STRINIČOVÁ Ivana / HERGLOTZOVÁ Ivana
STRNADOVÁ Kamila
STÝBLOVÁ Berta
SVITÁČEK Vladimír
SVOBODA Karel

Š

ŠÁRKOVÁ Ella
ŠEBÁNEK Jiří
ŠEBESTOVÁ Magdalena
ŠEJBALOVÁ Jiřina
ŠLÉGL Čeněk
ŠLEMROVÁ Růžena
ŠLITR Jiří
ŠPIDLA Václav
ŠTAUBERTOVÁ Edita
ŠTĚPNIČKOVÁ Jiřina
ŠTERCL Jarda /Jaroslav
ŠTERCL Václav
ŠTUCHAL Jiří
ŠUBA Miroslav

T

TANASCO Elen
TOKOŠ Lubor
TRÉGL Václav
TŮMOVÁ Renata

V

VÁLEK Jaroslav
VELEN Oldřich
VESELÁ Jarmila
VÍTOVÁ Hana
VÍZNER Jaroslav
VIZVÁRY Alex
VOJTA Jaroslav
VOLEK Michael/Miki
VOMÁČKA Jaromír
VRBENSKÁ Pavla
VYSKOČIL Ivan, Prof., PhDr.

W

WERICH Jan
WERICHOVÁ Jana
WOLF Jaroslav

Z

ZÁHORSKÝ Bohuš
ZAHRYNOWSKÁ Milena
ZÁMEČNÍK Louis
ZELENKA Bedřich
ZÍMA Josef
Copyright  © 2024  Ondřej Suchý
   Návštěvy: :   On-line: 3 *  Dnes: 36  *  Týden: 314  *  Celkem: 268517  
   homeHome | site mapsite maps |  contactcontact
aktualizaceMuzeum zábavy 30.11.2018Semafor 29.6.2019Werich 14.11.2017Známí 4.8.2020Disko 18.7.2016Klubíček 19.4.2020Zápisník 29.4.2019Aktuality 19.7.2020Články 27.1.2017Bibliografie 11.4.2020