ŠLEMROVÁ Růžena (1886 - 1962)

Růžena Šlemrová

Když se náš malý psíček, žravý pražský krysařík jménem Lupino, dožaduje své potravy v nepravý čas, oboříme se na něj, já nebo moje žena, kárající větou: "Dyndera, on loudí ?!!" Větou, kterou pronášela Růžena Šlemrová v roli paní Dynderové na adresu svého ušlápnutého manžela (jímž byl Stanislav Neumann) ve filmu Hostinec U kamenného stolu.

Pokaždé se mi s touto větou vybaví ona herečka ve své typické póze, v jaké ji mám před očima z desítek filmů dalších - ať už jako paní Šmalfusovou z Mužů v ofsajdu, paní Muknšnáblovou z Otce Kondelíka a ženicha Vejvary anebo třeba paní Kahounovou z Valentina Dobrotivého. Myslím, že nejsem sám, komu se Růžena Šlemrová nesmazatelně vryla do paměti coby dáma "z lepší společnosti", matinka, která se za každou cenu snaží buď zabránit sňatku anebo naopak udat svou obvykle neskonale pitomou a rozmazlenou dcerušku, případně synáčka.

Přiznám se, že velikost jejího komediálního herectví jsem si vlastně nikdy neuvědomoval, teprve až když ji Zdeněk Svěrák - tuším že v televizních Úsměvech - označil za svou nejmilejší komičku, začal jsem se o ni zajímat víc. Hledal jsem všude možně, kde bych se dočetl něco víc o jejím životě ovšem výsledky mého hledání byly velmi hubené. Uvědomil jsem si časem, že osud k Růženě Šlemrové nebyl zrovna nejspravedlivější. Ona sama jakoby se ve své době nikdy nesnažila pomáhat své popularitě jinak, než kvalitou výsledků své herecké práce, kterou odváděla v životě víc divadlu než filmu.

Tak, jak byla i v sebemenších filmových rolích na plátně vždy dominantní, pravým opakem byla nejspíš v soukromém životě. Neviděl jsem s ní žádný rozhovor, informace slovníkových a encyklopedických hesel jsou pak tak strohé, že těžko z nich vyčíst víc, než to nejpodstatnější: Narodila se v roce 1886 v Plzni jako dcera významného českého historika Bedřicha Macha, po maturitě studovala soukromě herectví u Otylie Sklenářové-Malé a v roce 1909 se stala členkou Městského divadla na Vinohradech, kde s dvouletou poválečnou pauzou působila až do roku 1948. Tehdy ji vážná choroba vyřadila z tvůrčí činnosti. Zemřela v roce 1962.

Ve filmech se začala objevovat od roku 1914 (před příchodem zvuku hrála v devíti němých filmech) a po válce, na konci její herecké dráhy, jsme ji viděli ještě pak například s Jaroslavem Marvanem v Dovolené s Andělem /1952/ anebo s Vlastou Burianem v Muži v povětří /1955/ Z obsáhlého článku V.A.Marka v časopise Kinorevue (8.3.1939), v němž autor Šlemrovou opěvuje víc jako dramatickou umělkyni divadelní, než filmovou (natož pak komičku), jsem se o její"uzavřeném soukromí"dočetl pouze, že byla herečkou "se zálibou v osvěžující samotě uprostřed hor a letních vod, s každoročními prázdninami ve Sliači a hezkým domovem na Vinohradech".

U tohoto článku se s dovolením ještě pozastavím, abych vám v krátkém úryvku ukázal jak čtivé jsou dnes některé informace s časovým odstupem několika desítek let. Chcete vědět, co se o herectví Růženy Šlemrové psalo, když byla na vrcholu své kariéry?
Prosím: "Film, který ji zapsal do svého ´cechu´už v roce 1914, žel, dosud nekonservoval na celuloidový pás nejústřednější umění Růženy Šlemrové, vzácně duchovní, zvnitřnělé, nejživelnější. Je to kvas, utajovaný za maskou poplatnosti společenskému řádu a úsměvné bezvadnosti, v svém projevení pak tolik vrcholný a dokonalý co do drobnokresby civilní démoničnosti, ženské zpupnosti a úskočnosti, urážející zhrdavosti, štvavé i nařizující hysterie, nepadělaného divošského cynismu a celé té hrůzné škály sveřepých hnutí přes pobloudilý pud mateřství až k roztrpčenosti a tiché odevzdanosti milostně příliš draze poučené ženy."

Na rozdíl od stylu, jakým kdysi autor napsal celý obsáhlý portrét Růženy Šlemrové, ukazuje se nám dnes konkrétně komediální herectví této herečky ve své nadsázce a grotesknosti pozoruhodně moderní a nadčasové.

(3 - 2008)